středa 20. srpna 2014

Gucci by Gucci EDP

Složení: guava, malina, hruška, heřmánek, tiaré, pomerančový květ, lilie, pačuli, med, pižmo

U Gucciho nejsou s názvy zrovna kreativní, tak v nich může být docela často zmatek, obzvlášť když se do toho přidají dvě koncentrace téže vůně v jinak barevném flakónku, jako je to u Gucci by Gucci. Kromě této vůně je ještě k mání Gucci Eau de Parfum – kostkový průhledný flakón s hnědou tekutinou, který se ale pro jistotu už se přestává vyrábět. Další podobný flakónek, tentokrát laděný do růžova, nese název Gucci Eau de Parfum II. A to nemluvím o pánských vůních se stejnými názvy v podobných typech flakónů. Takže pokud si přejete nějaký z těchto parfémů k narozeninám, Vánocům, výročí nebo k něčemu jinému, tak dodejte kupujícímu podrobný popis, nebo si ho pro jistotu kupte samy. Všechny výše zmíněné vůně v podobných flakónech jsou totiž každá úplně jiná, tak ať předejdete zklamání.

Teď už k samotné vůni Gucci by Gucci EDP. Zdůrazňuji, že jsem zkoušela pouze parfémovou vodu, toaletní má být docela odlišná. Tato vůně v hnědém kostkovém masivním flakónu už od pohledu nevypadá jako nějaká křehotinka, o čemž Vás dokáže přesvědčit při prvních přivoněních. Je to plná, výrazná, sladká vůně, která má ale dvě polohy.

Zpočátku je to vůně vlhká, vůně šťavnaté hrušky, tekoucího medu, lehce podkreslená pačuli a bílými květinami – nejvýrazněji vnímám tiaré s ovocným nádechem a pomerančový květ. Tahle fáze mi přijde příjemně zahřívací a vysloveně podzimní. Připomíná mi chvíli po podzimní procházce v chladném vlhkém vzduchu, kdy je kolem hodně cítit mokrá země, člověk přijde do vyhřáté místnosti, kde dostane horký hruškový čaj oslazený medem, ale na botách mu pořád zbývá trocha toho bláta jako připomínka času stráveného na čerstvém vzduchu.

Po čase se vůně mění, stejně jako ten člověk, co přišel zvenku z procházky. Oblečení usychá, do každého koutu těla se vkrádá teplo a příjemná ospalost. Mokré boty obalené blátem už se válí jen někde v koutě, a hruškový čaj byl vyměněný za uklidňující heřmánkový. A tohle je ta poloha Gucci by Gucci, kterou mám ráda nejvíc. Ne, že by ta první část nebyla zajímavá, ale není to úplně ono. Ale ta druhá část je dokonalá. Sušený heřmánek, zkrystalizovaný med, lehké závany pačuli, které taky působí spíš suše a všechno ohlazuje trocha pižma. Krásná a neobvyklá kombinace, po heřmánku ve vůních jsem pátrala dlouho, ale ten nejkrásnější jsem zatím našla zde. Jen bych se obešla bez té první poloviny vůně, což je ale přece jen trochu moc.


Gucci by Gucci drží dlouho, nejde moc do prostoru, nebude tedy otravovat okolí jako třeba Angel, ačkoli pačuli je výrazné v obou, obě jsou docela sladké, ale obě jiné. Gucci by Gucci je dokonale ohlazená elegance, působí na mě luxusně a příjemně. Toaletní voda má být o něco jemnější, svěžejší a průzračnější a méně výrazná.

Tvůrce: Ilias Ermenidis, 2007

Zdroje: 1, 2, 3

čtvrtek 6. února 2014

True Love (Elizabeth Arden)

Hlava: broskev, meruňka, zelené tóny, frézie
Srdce: jasmín, iris, konvalinka, heliotrop, lotosový květ
Základ: santal, cedr, ambra, vanilka

True Love, opravdová láska... Romantický název, ještě romantičtější flakón se dvěma spojenými prstýnky (u miniatury a čistého parfému), symbolizující zasnoubení a svatbu. Víc romantiky už se do podoby flakónu skoro nemůže vejít. Není tedy překvapením, že i samotná vůně je také romantická. True Love je ovocně květinová vůně, ale pozor – byla vytvořena v devadesátých letech, takže dnešní vůně z této kategorie jí příliš podobné nejsou.

Zdá se mi, že spousta květinových vůní z podobné doby, tedy zhruba 80. a 90. let, na mě působí vlhce. Jako vůně květin koncentrovaná ve skleníku s vysokou vzdušnou vlhkostí. Napadá mě třeba: L'Eau d'Issey (1992), Eternity (1988), Acqua di Gio (1995), Laguna (1991), Splendor (1998). Některé ze zmíněných vůní jsou květinově vodní, to sice ano, ale i přesto jsou jiné než ty dnešní ze stejné kategorie. Vůně dneška jsou trochu jiné, mnohem jiskřivější, čerstvější a často o něco svěžejší (alespoň ty květinové a květinově ovocné).

Vintage čistý parfém
Ale zpět k té „opravdové lásce.“ Je to svěží vůně, ale svěží právě v té definici devadesátých let. Z dnešního hlediska by mohla někomu připadat příliš sladká a možná i trochu dusivá. Je to sladká vůně, výrazně cítím zralé broskve a meruňky, na začátku problesknou i ty zelené tóny avizované ve složení. True Love je také trochu pudrová a krémová. Květiny jsou příjemné, nejvýraznější je růže a také lotosový květ, těžko říct.

Vůně je jemná, nejde příliš do prostoru, mám z ní dojem spíš nějaké kosmetické parfemace. Jako by se člověk namazal tělovým krémem s vůní růže, broskví a možná trochy vanilky. Nemůže podle mě nikoho obtěžovat nebo urazit, pokud se s ní vyloženě nepolijete. Je to typ „neurazí-nenadchne,“ ale pořád z té příjemnější části této skupiny.

True Love se mi docela líbila, jen mi chvílemi přišla trochu moc sladká, ale na chvíle nějaké domácí pohodičky nebo někam ven, když nechce být člověk navoněný osobitější vůní, by byla rozhodně dobrá a příjemná. Hodně by mě zajímal čistý parfém, nehledě na to, že má moc pěkný flakón. Hodí se mi ke všem dívkám a ženám, které jsou duchem stále mladé. Tu asociaci se svatbou mám v hlavě asi také někde zasutou, není to pro mě rozhodně vůně na svatební den, ale pro čerstvou nevěstu na první dny soužití a vytváření útulného domova se mi tato vůně vysloveně hodí. Stejně jako pro mladou maminku, taková vůně snad nemůže vadit ani malému miminku. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli bych ji někdy chtěla, ale kdybych se dostala k čistému parfému za dobrou cenu, tak asi neváhám.

Tvůrce: Sophia Grojsman, 1994 


Zdroje obrázků: 1, 2, 3, 4, 5, 6

úterý 4. února 2014

L'Air du Temps (Nina Ricci)

Hlava: karafiát, gardénie
Srdce: růže stolistá, jasmín
Základ: kosatec, mysorské santalové dřevo
(www.arome.cz)

Hlava: karafiát, broskev, neroli, bergamot, růže, růžové dřevo, aldehydy
Srdce: rozmarýn, karafiát, gardénie, fialka, orchidej, hřebíček, kosatcový kořen, jasmín, ylang-ylang, růže
Základ: koření, kosatec, ambra, santalové dřevo, mošus, benzoin, větvičník, vetiver, cedr
(www.fragrantica.com)

Parfém L'Air du Temps je skutečnou legendou ve světě parfémů, takže to dnes vezmeme poněkud zeširoka. Tento parfém je jedinečný jak svou vůní, tak flakónem, který se dočkal mnoha limitovaných edicí a i sama vůně L'Air du Temps má několik dalších odnoží. Patří mezi nejznámější flakóny vůbec. Parfém byl uveden na trh v roce 1948, symbol holubice nesl příslib míru po všech hrůzách války. Oficiální stránky popisují parfém jako „okouzlující elixír, symbol ženskosti a věčného mládí.“ Píše se tam také o míru, svobodě a lásce. „L'Air du temps je také vzduch, který dýcháme, kouzlo okamžiku, zrcadlo každé doby. L'Air du Temps...chvilka emocí.“

1. verze flakónu, vlevo splash, vpravo miniaturka

První verze flakónu vypadala jinak než ta, kterou známe dnes. Koresponduje s celkovou myšlenkou vůně, kulatá lahvička s paprsky slunce a holubičkou usazenou na víčku má přinést světlo a mír do poválečných let. Designérem prvního flakónu je Christian Bérard. Další flakón, ten nejznámější, byl navržen v roce 1951 a jeho tvůrcem je Marc Lalique. Symbol „líbajících se“ holubiček v sobě spojuje jak náladu po válce, tak odkaz ženskosti a romantiky, která k tomuto parfému rozhodně patří.

40. - 50. léta, vlevo splash, vpravo miniatura
Verze miniaturky zhruba z 50. let
Snažila jsem se zorientovat ve světě vintage flakónů, jen si nejsem jistá, jestli se mi to podařilo, nejsem žádná sběratelka a nikdy jsem se podobnými věcmi nezabývala. Máme tu samozřejmě klasický flakón se dvěma holubičkami, ke kterému jsou vždy po nějaké době vyráběny krásné limitované flakóny. Ale je tu ještě skoro oddělený svět miniaturek, kde je zjišťování doby původu o poznání těžší. A aby se to pletlo ještě o něco víc, jsou tu ještě splash flakóny (bez rozprašovače), u kterých ale předpokládám, že se tvarově budou shodovat s miniaturkou ze stejného období. U mnohých miniatur jsem našla odlišnou dataci, takže veškeré údaje jsou spíš orientační. A z důvodu malého množství relevantních informací jsem raději vynechala kabelkové flakónky, které jsou velmi pěkné a není jich málo. Limitované flakóny jsou snadněji k dohledání a už to udělalo mnoho jiných lidí, pěkné shrnutí najdete třeba zde

60. - 70. léta, miniaturka ve tvaru amfory
A na závěr 80. - 90. léta, vlevo miniatura, vpravo splash, s reliéfem holubiček
Teď už bych se mohla dostat k tomu, jak L'Air du Temps ve skutečnosti voní, že? Opět zde máme menší konflikt mezi složením na Arome a Fragrantice, na Arome je ovšem proklamováno ověřené složení. No chtěla jsem si ho ověřit sama na oficiálních stránkách Niny Ricci. To se mi bohužel nepodařilo, jelikož mně to do sekce přímo o vůni nechtělo pustit, mohla jsem se podívat jen na úvod, kde se o složkách nic nepíše. Ale to nevadí, jak už jsem psala dříve, na Fragrantice je složek spousta, na Arome se mi jich zase zdá docela málo, jako obvykle mám dojem, že je to někde mezi těmito dvěma "extrémy."

Nemohu bohužel porovnat vintage verzi s tou aktuální. Takže vše, co zde napíšu, se týká aktuální verze EDT, která už prošla reformulací. Ale teď už opravdu k věci. L'Air du Temps je mýdlová, jemná vůně. Jako většina mýdlových vůní, i tato působí poněkud starosvětsky a je charakterově hodně odlišná od dnešní parfémové produkce. Je proslulá právě kombinací aldehydů, tedy mýdlových tónů a karafiátu. Touto kombinací je inspirovaná např. Fidji od Guy Laroche z roku 1966. 

Plakát z 60. let
Vůně je výrazně květinová, nejvíc je zde cítit právě karafiát, bez zeleně, je zde přítomné hlavně kořeněné aroma karafiátových květů. Jsou zde i další bílé květiny, rozhodně je to gardénie, která dodává mýdlovému tónu nádech krémovosti. Souhlasila bych s Fragranticou, která ve složení uvádí hřebíček, který ve vůni také cítím. V závěru vůní více prostupuje teplé santalové dřevo. Vůně drží dlouho, ale je spíš jemná, klidná a intimní, velmi ženská a zasněná. Vše je zastřené a rozostřené za mýdlovým a zároveň trochu pudrovým obláčkem. Jako by bylo mýdlo semleté na prach. 

Působí na mě jako křehká dívka se zasněným pohledem, která ráda pečuje o všechny okolo, evokuje ve mně také mateřství, nevím ani proč. Celkově vyvolává velké množství různých dojmů, vypráví příběhy. Chtěla bych ji mít doma už jen kvůli flakónu, ačkoli vůně není tak úplně moje krevní skupina, ale občas by se našla nálada, kdy by se s ní člověk rád navoněl. Je to vůně s dlouhou historií a své místo mezi velkými parfémy si rozhodně dnes zaslouží.

Tvůrce: Francis Fabron, 1948

Pino Study, Laura Lee Zanghetti (upraveno)
Zdroje obrázků: 1, 2 a 3, 4 a 5, 6, 7, 8 a 9, 10, 11

pondělí 3. února 2014

Joop! Femme (Joop!)

Hlava: citron, koriandr, bergamot
Srdce: růže, jasmín, pomerančový květ, konvalinka
Základ: santal, pačuli, cibet, vanilka

Joop! Femme je vůně lehce staršího data, je potřeba s tím tedy počítat a nečekat nic extra moderního. Ale i přesto je to dobrá vůně, jen nebude vyhovovat každému. Vůně, která by vyhovovala každému, stejně neexistuje. Joop! Femme je orientální a květinová vůně. Pro mě se výrazně víc kloní na tu orientální stranu. Jednotlivé složky jsou hodně slité do sebe a tvoří hutnou, originální směs.

Začátek je ostřejší a už ten je lehce kořeněný a pikantní. Za to může koriandr spolu s bergamotem. Ale to už se přes ně převalila vlna dalších vůní a dojmů. Doutnající vonná tyčinka ...usušené květy ...hladká vanilka …drhnoucí pačuli ...zase vonné tyčinky. A takhle to jde pořád dokola. S každým přivoněním a mávnutím ruky je vůně trochu jiná, na povrch se dostává jiná složka.

Mám dojem, že Joop! Femme by byla poslední vůně, která by mě napadla při pohledu na tuhle reklamu...

Květiny nejsou podle mě čerstvé, spíš usušené nebo macerované v alkoholu nebo něčem takovém. Jsou tam, ale popravdě řečeno, nepoznám jedinou. Mnohem výraznější jsou všechny orientální složky, které ve mně budí dojem právě těch vonných tyčinek, které jemně doutnají. Lehce dýmovou stopu cítím okolo srdce, i když nevím, co ji způsobuje. Vůně na mě působí zároveň maličko zatuchle, nevím pořádně, jak to popsat. Ale po nějaké chvíli to zmizí.

Za sebe ji vnímám spíš takhle. 

Nejkrásnější je pro mě základ, s nasládlou vanilkou, santalem a opět trochou toho dýmu. Základ se vás bude držet opravdu dlouho a je podle mě zatraceně smyslný, ostatně jako celá vůně. Není to vůně pro někoho, kdo nechce přitahovat pozornost. Ani pro někoho, kdo chce být za každou cenu „trendy.“ Spíš pro ženu, která je svá, má zajímavou osobnost a je nějakým způsobem rafinovaná. Joop! Femme je příjemná vůně, jen mě na ní mrzí ta chvilková zatuchlost.

Tvůrce: Michel Almairac, 1987

Zdroje obrázků: 1, 2, 3

sobota 1. února 2014

Ô d'Azur (Lancôme)

Hlava: citron, bergamot
Srdce: pivoňka, turecká růže, červený pepř
Základ: dřeva, mošusové semínko, pižmo

Ô d'Azur je příjemná svěží vůně, je docela výrazná a jde hodně do prostoru. Navazuje na Ô de Lancôme, která je ale úplně jiná. Zelená skrz naskrz, trochu citrusová a svěží tak, že vám protáhne dutiny tam zpátky. Další vůní patřící do řady „Ô“ je Ô Oui!, kterou si příliš nepamatuji, ale byla ze skupiny ovocně květinových vůní, vybavuji si relativně výrazné jablko a bílé květiny. No a aby toho nebylo málo, tak existuje ještě další odnož, tou je Ô de l'Orangerie, kterou jsem ještě nezkoušela, ale mám to rozhodně v plánu. Ta je o rok mladší než Ô d'Azur.

Ô de Lancôme, Ô de l'Orangerie, Ô d'Azur

Na svěží vůni má také překvapivě dobrou výdrž. Složení opravdu nelže, vůně se vyvíjí od hlavy až po základ v podstatě přesně. Ze začátku zavoní citrusy a svěží květiny. Na začátku je hodně výrazná a spíš ostřejší, táhne se do prostoru a trochu štípe v nose. Za chvíli se ale už uklidní a umravní. Srdce je převážně květinové, s dotykem bergamotu z hlavy. Je cítit směs svěží a lehce kořeněné pivoňky s růží. Není to vůně rudé růže, ale spíš růžové orosené růže s ovocným nádechem. Pepř nijak výrazně necítím, vůni možná maličko nadlehčuje, i když to není úplně potřeba.

Později se do vůně začne pomalu vkrádat krémový podtón, všechno se zakulacuje a vlévá do sebe. Dřeva moc cítit nejsou, spíš jenom příjemně krémové pižmo, které podbarvuje vůni květin až do úplného konce. Tehdy na kůži cítím něco jako tělový krém s lehkou květinovou parfemací. Celkově je to vůně příjemná, čistá, svěží a docela optimistická. Zároveň o ní ale okolí ví, alespoň na mě jde opravdu hodně do prostoru a zejména na začátku je výrazná. Ale i tak zůstává vůní pro každou příležitost, která by byla nositelná i v létě. Teď v zimě je zase příjemně jiskřivá.


Tvůrce: Domitille Bertier, Sophie Labbé; 2010


Zdroje obrázků: 1, 2, 3

pátek 17. ledna 2014

Gris Claire (Serge Lutens)

Hlava: pyl, kořeny
Srdce: levandule, suché tóny
Základ: orientální tóny

Značku Serge Lutens v běžných parfumeriích nepotkáte, dříve byla dost těžko k sehnání, pouze v zahraničí, možná v nějakém tom butiku (ale to si nejsem jistá). Ale časy se mění a některé Lutensovy vůně jsou dnes běžně dostupné na internetových parfumeriích. A na to, jak vysoká je kvalita všech jeho parfémů, tak nejsou zase až tak drahé. Pořád to není žádná láce, ale mám dojem, že se to vyplatí, pokud se líbí. Jsou to vůně, které mají všechny složky ve vysoké kvalitě a je to poznat. A nejen to – svým složením jsou dost výjimečné až zvláštní.

Až když jsem poprvé vyzkoušela Lutensovu vůni, pochopila jsem, co na nich všichni vidí. Je to něco úplně jiného, než běžný mainstream z parfumerií. Tyto vůně vypráví příběh. Jsou mnohem hlubší a sofistikovanější než jiné, které znám. Svým způsobem se jim přibližují vůně Guerlain a některé starší klasiky, ale i ty jsou jiné. Lutensovy vůně mi přijdou svým způsobem syrovější, zvláštnější, víc znepokojivé. Nepatří mezi nekomplikované vůně, které lze vzít kdykoli a kamkoli. Musí sednout. Ale pokud se to stane, patrně si je bude nositel nebo nositelka královsky užívat. Myslím, že umí pěkně podtrhnout náladu nebo osobnost toho, kdo je nosí.

Toliko k úvodu, přece jen, první vůně od Lutense musí zanechat nějaký dojem. Jaká je tedy Gris Claire? Předně chci říct, že název je skvělý, znamená „světle šedá“ a tak na mě taky působí. A je zatraceně levandulová. Ano, proto jsem ji chtěla, ale nečekala jsem, že bude AŽ TAK moc levandulová. Ale je geniální, není to soliflor, nepůsobí jako éterický olejíček.


Levandule v Gris Clair je suchá tak, že už ani sušší být nemůže, to by se rozpadla na levandulový prach. Visí ve svazcích na půdě, kde ji někdo suší. Ale vyrval ji tehdy i s kořeny, už nechce, aby znovu vyrostla, bylo toho dost... Kořeny se ještě válí na zemi, obalené hlínou, která usychá spolu s levandulí. Za chvíli už zemina nemůže konkurovat levandulovému aroma a zmizí.

Levandule ale není na půdě sama. Jsou tam i další květiny, někdo je natrhal v plném květu a na půdu jen odnesl ve váze. Pestíky mají obsypány spoustou žlutého pylu, ten se z nich sype na dřevěnou podlahu. Zvenku vane vítr, který s sebou přináší vůni uhasínajícího ohně, od kterého už všichni odešli. Za chvíli se bude stmívat. Průvanem se okno přibouchlo, shodilo tak na zem plechovou krabici, ve které bylo pár vanilkových sušenek, teď už tvrdých jako kámen. Ale pořád voní, i když už je nikdo jíst nebude. A ačkoli levandule byla vyrvaná ze země i s kořeny, několik zárodků tam zůstalo. A ona se otřepe a znovu vykvete, zvedne se ze země...stejně jako ten, kdo ji vytrhl a usušil. Ale bude pořád mít na paměti to, co se stalo.

Tvůrce: Christopher Shaldrake, 2006


Zdroje obrázků: 1, 2, 3


úterý 14. ledna 2014

L'Eau en Blanc (Lolita Lempicka)

Složení: fialkové lístky, zelený kosatec, fialka, míza, lékořice, maliny, vetiver, heliotrop, pižmo

Další jablíčko od Lolity Lemipcké, tentokrát v matné světle růžové až fialkové barvě se zlatým zdobením, něžné, jemné, méně výrazné než klasická fialová jablíčka. Charakterově je opravdu jiná než její starší sestry. Všechny jsou si navzájem dost podobné, liší se pouze ve výraznosti, koncentraci lékořice a případných dalších přidaných složkách. Také se na ně v recenzích dostane. L'Eau en Blanc je relativní novinka a chtěla jsem ji vyzkoušet. Zaujala mě právě tím, že se mi zdála trochu jiná, než ostatní jablíčka.

Musím říct, že značka Lolita Lempicka je mi dost sympatická a její produkce se mi líbí, včetně těch roztomilých a občas trochu přeplácaných flakónků. Pro milovnice čisté elegance a jednoduchosti to musí být nepřekonatelný kýč, ale pro mě jsou ty flakónky stále na únosné, ba velmi příjemné, úrovni.

L'Eau en Blanc je něžná a spíš jemnější sladce pudrová vůně. Kdo nemá rád lékořici, ale přesto touží po flakónku jablíčka, tak zkuste tuto vůni. Lékořici jsem necítila ani trochu, opravdu žádný náznak. Ani na Fragrantice nezískala příliš hlasů. Takže se jí kvůli lékořici nemusíte obávat. Je ovšem sladká. Cítím v ní hodně výrazný sladký pudr, který je lehce fialkový i kosatcový. Ta sladkost je zvláštní, suchá a prachová, není gurmánská nebo jakkoli jedlá, ani ovocná, nebo nějak moc úderná. Ač sladká, tak se mi zdála taková prchavá, nezachytitelná, lehce průhledná.

Kromě sladkosti a pudrovosti jsem cítila ještě trochu nakyslé nezralé maliny, díky nim vás L'Eau en Blanc neudusí hromadou pudru a sladkostí, která se možná trochu podobá moučkovému cukru. Další takovou složkou, která drží pudr na uzdě, je zeleň. Podle složení by to měly být fialkové lístky. Je to spíš náznak zeleně, než výrazné listy, ale jeví se mi jako příjemná záležitost.

Jak maliny, tak zeleň, jsou ve vůni přítomné spíš zpočátku, poté ustoupí pudru, pižmu a podle mě i vanilce, ale zase takové jemné, prchavé a suché. Musím říct, že bych ji patrně nenosila, ale moc se mi líbí. Ta pudrová sladkost by mě otravovala, ale pro milovnice pudrových vůní opravdu doporučuji. Taky mám radost, že se objevilo jablíčko bez pendreku a v takové pěkné barvě, ten nejmenší flakónek musí vypadat úžasně roztomile. Vůně se mi zdá, jak už jsem zmínila, taková prchavá, průhledná a špatně zachytitelná. Není to kdovíjaká údernice (na rozdíl od Lolity EDP). Dovedu si ji představit spíše na jemných, romantických a zasněných typech, pak to bude opravdu neodolatelná kombinace.

Tvůrce: Annick Menardo, 2012


Zdroje obrázků: 
1, 2 a 3