sobota 30. listopadu 2013

Eden (Cacharel)

Hlava: leknín, lotos
Srdce: meloun, ananas, fialka, mimóza
Základ: pačuli, santal

Eden je pro mě tak trochu strašák mezi parfémy. Zkoušela jsem ho kdysi dávno ve svých parfémových začátcích, ale má nechuť k němu nebyla způsobená tím, že bych měla málo zkušeností s parfémy. Teď jsem se odhodlala k tomu ho vyzkoušet znovu. A přišla jsem na to, co bylo před léty špatně - byl to zkažený tester v parfumerii. To, co jsem cítila tehdy, není vůbec srovnatelné s tím, co jsem mohla cítit dnes. Takže i s variantou zkažených testerů je třeba počítat. Napoprvé jsem Eden vnímala jako vodu, ve které se máčejí shnilé stonky květin. Ale už opravdu v silném stadiu rozkladu. Mám s tím bohaté zkušenosti po práci v květinářství, kdy občas člověk zapomněl vyměnit vodu a takhle to dopadlo. Teď to ale bylo naštěstí o dost lepší. 

Eden je vůně z 90. let, takže očekávat svěží vůni dnešního formátu není na místě. K parfému se neskutečně hodí krabička i flakón, vůni skvěle vystihují použité barvy i motivy. Podobně i název Eden vystihuje vůni, ve flakónu je opravdu zavřená Rajská zahrada se vším všudy, s květinami, ovocem, zelení a úrodnou zemí. Tuhle vůni můžete buď milovat nebo nenávidět. Věřím, že leckomu obrátí žaludek naruby a nikdy ji už nebude chtít vidět. I mě se to poprvé stalo, znovu jsem se ke zkoušce odhodlala po pěti letech... Ale stálo to za to.

Eden je vlhce květinová vůně, působí na mě dojmem tropického pralesa, kde je teplo a vlhkost vzduchu je téměř stoprocentní. Světlo je tlumené sametovými nebo lesklými tmavozelenými listy tropických rostlin, jejich dužnatými stonky a částečně i barevnými květy. Na stromech roste i ovoce, sladké, šťavnaté, s výraznou vůní. A celým pralesem se line vůně hlíny a tlejícího listí. Takový je Eden.

Z květin v Edenu cítím mimózu se svou žlutou, nasládlou a výraznou vůní. Leknín s lotosem z hlavy podle mě přidávají vůni na vlhkosti, tvoří jakýsi vodní tón, který ale není průzračný jako v typicky vodních vůních, ale působí na mě spíš jako teplá vodní pára nebo něco podobného. K mimóze se přidává ovoce, hlavně ananas, který celou vůni trochu osladí. Parfém je silně podbarven pačuli, které evokuje mokrou hlínu deštného pralesa. A v závěru mnohem víc vystupuje do popředí a snoubí se se santalovým dřevem, suchým, nasládlým a lehce kořeněným. Květiny na mě v úplném závěru spíš mizí a zůstane pačuli se santalem, zdánlivě často používaná kombinace, ale nikdy jsem ji necítila v takovéto podobě. Je pravda, že v závěru lze identifikovat i lehkou nasládlost mimózy a ovoce, ale vnímám ji jen jako podkresovou záležitost. 

Eden je osobitá, zvláštní a svá. Když někomu sedne, musí to být přímo božské spojení. Myslím, že při umírněné aplikaci nebude obtěžovat, ale rozhodně zaujme. Ačkoli bych byla opatrná v létě nebo v uzavřených prostorách, odkud není kam utéct, např. MHD. Eden mi kdovíproč sedí k umělcům, k malířkám, sochařkám a podobným ženám, ačkoli k tomu nemám vůbec žádný důvod. Možná proto, že je opravdu neotřelá – a většina nejzvláštnějších lidí, které znám, jsou svým způsobem umělci. A poznámka na závěr – vydrží skoro věčně, na oblečení vám bude dělat společnost až do vyprání.

Tvůrce: Jean Guichard, 1994


čtvrtek 28. listopadu 2013

Flower in the Air (Kenzo)

Hlava: malina, růžový pepř
Srdce: růže, magnólie, gardénie
Základ: bílé pižmo

Novinka od Kenza Flower in the Air mi úplně unikla, neměla jsem o ní tušení, až jsem ji náhodně zahlédla v parfumerii. Původní Flower se mi líbí, ačkoli mě po nějaké době unavuje svou lineárností, ale i tak ji mám ráda. Už podle názvu a složení je jasné, že tahle novinka má být svěžejší a lehčí. A s tím mohu jen souhlasit. Flakón mě moc neuchvátil, je strašně těžkopádný. Nasvětlený a nafocený vypadá pěkně, ale v reálu už to není žádná sláva. Vysoké a štíhlé flakónky Flower s vlčím mákem jsou pro mě přitažlivější.

Vůně samotná mi původní Flower příliš nepřipomíná. Je zajímavé, že v prvních chvílích jsem cítila podobný pudrově květinový závan, který ale za chvíli zmizel. Nevím, jestli to byla jen hra smyslů, kdy si mozek řekl: „Dobře, Flower, takže to je sladký pudr a květiny.“ Za chviličku už se totiž rozvoněla nová vůně, Flower in the Air. Sladší ovocný úvod rychle vystřídá květinový závěr. Ve složení jsou obsažené mé oblíbené květiny, a to magnólie a gardénie. Čekala jsem, že budou zpracovány opět pudrově nebo alespoň krémově, ale není to tak. Jsou čisté, svěží, jemné a jako živé.

Ovšem gardénie a magnólie jen sekundují růži, která je zde opravdu příjemná, nijak omamná, jak svěží orosená růžička. Později ve vůni také víc cítím maliny, ale nepředstavujte si je jako ulepené bonbónové ovoce, ale spíš jako nějakou sladkou, ale průzračnou šťávu. I přes tuto ovocnou sladkost se vůně drží spíše na svěží vlně. Chvílemi trochu sklouzává k pižmové pudrovosti, ale opravdu se to nedá srovnávat s původní Flower. Pokud sháníte moderněji pojatou květinovou vůni s růží, vyzkoušejte tuto novinku. Třeba vás nadchne. Jen přemýšlím, jestli zde nebylo variací na tohle téma už více. Ale i kdyby, pořád je to podle mě dobře udělaná vůně a dovedu si představit, že bych ji nosila.


Tvůrce: Alberto Morillas, 2013


Manifesto (Yves Saint Laurent)

Hlava: zelené tóny, bergamot, černý rybíz
Srdce: jasmín, konvalinka
Základ: tonka, vanilka, santalové dřevo, cedr

Tahle vůně už je na trhu relativně dlouho a já se ještě nedostala k tomu ji vyzkoušet. Za sebe říkám, že jsem o nic nepřišla, ale mám pocit, že se bude mnoha lidem nejspíš líbit, vzhledem k relativní oblibě sladkých vůní. Protože Manifesto je sladká vůně. Hodně. A něco mi strašně připomíná – ale co to jen bylo?!?

Podle složení bych neřekla, že bude takhle sladká. Byla jsem na ni i docela zvědavá jako na květinovku na sladším základu. Ale pro mě je to jen ten sladký základ v podstatě bez květin. Na začátku ještě není tak výrazně vanilkově sladká, spíš ovocně a šťavnatě. Ale tahle fáze za chvilku zmizí. A když říkám za chvilku, tak opravdu myslím chvilku. Květinové srdce někde zmizí, jako by tam vůbec nebylo, jen takový závan a pak už to je z květin všechno, bohužel, mohly vůni zajímavě prohloubit.

Ale to už se do popředí dere vanilka, kupa vanilky, sladké a hutné, v podobě vanilkového krému nebo nějaké jiné sladkosti, notně cukrem slazené. O dřevitosti santalu také namůže být řeč. Ale přece jen to není jen vanilkový rohlíček, má v sobě stopu něčeho ostřejšího, možná tam přetrvává nějaký tón z hlavy – konkrétně ze zeleně nebo z toho černého rybízu. Nebo to mohou být ty konvalinky, svěží a zelené. Ale je to opravdu jen podtón, který je dost hluboko, zalitý vanilkovým krémem, možná zmrzlinou.

Manifesto je gurmánská vůně. Svojí sladkostí mi šla neskutečně na nervy. Kvůli testování jsem chtěla vydržet do konce, kdy zůstane jen vanilka a sladkost, které postupně sládnou. Drží dobře, jako vždy, když se mi nějaká vůně nelíbí. Pro mě by nebyla, ale pokud si libujete v opravdu sladkých vůních, zkuste ji. A mimochodem, takhle v závěru jsem si vzpomněla, co mi připomíná. Přijde mi jako luxusnější podoba voňavky od Essence – Like a Girl's Night Out. V té je podle složení víc ovoce, ale nijak extrémně jsem ho tam necítila, když jsem zkoušela vůně řady Essence. Nevím, možná se mi to jenom zdá, každopádně by to byla výrazně levnější varianta. A mimochodem, když jsem hledala nějaké skutečně sladce vypadající obrázky, tak jsem dostala neskutečnou chuť na sladké a doma nic krom cukru a medu.


Tvůrce: Anne Flipo a Loc Dong, 2012


čtvrtek 21. listopadu 2013

Acqua di Gioia (Armani)

Hlava: máta, citron
Srdce: vodní jasmín, pivoňka, červený pepř
Základ: cedr, žlutý cukr, labdanum

Tuhle vůni jsem vyzkoušela trochu s odporem, ale když už jsem byla u těch vodních vůní, tak jsem si řekla, že to vezmu zgruntu. A proč s odporem? Zejména kvůli reklamě. Obyčejně jsem k reklamám na kdeco shovívavá a beru to jako zajímavý průzkum toho, jaká blbost může tvůrce napadnout. Ale u parfémů jsem na reklamy trochu háklivá. A ta modelka u Acqua di Gioia vypadá jako by si rovnou odskočila z hororu o oživlé utopené zombie. Jinak pozadí reklamy i flakón se mi dost líbí a přijdou mi v rámci parfémových reklam zajímavé. Jen by tam vážně nemusela být ta děsivá paní...

Ale už nechám nářků nad reklamou, protože i ze nejděsivější reklamou se může skrývat pěkná vůně. Tak uvidíme. No, čekala jsem něco: mnohem méně sladkého, více zeleného, temnějšího a obecně zajímavějšího. Acqua di Gioia začíná sladkým citronkem, navíc umělým. Voní maličko jako žlutí Haribo medvídci. Sladká je dost, vodní tóny se dostavily až později. Nejsou to ale klasické vodní tóny, ale celá vůně na mně působí tak, jako by ji někdo naředil.

Přidají se květiny a pepř. A samozřejmě cukr, ten je tam pořád, od začátku až do konce. Je tak zvláštně sladká, vůbec není osvěžující a vodní, jak jsem čekala. Skoro bych řekla, že je až maličko otravná. Působí to na mě tím dojmem, jako když si někdo osladí dobrý zelený čaj. Neskutečně mě to vytáčí a přitom by stačilo tak málo k tomu, aby to byl fakt zážitek. Kdyby nebyla tak sladce citronová, mohly do popředí vystoupit úplně jiné složky, jako třeba zmíněné labdanum, které tu vůni nevidělo ani z rychlíku, alespoň já z toho mám takový dojem. Pro mě je to prostě vůně cukru, cukru, citronů, jemných květin, červeného pepře, zaplať pánbůh za něj, a v závěru trochy toho cedru. Pepř vůni odlehčuje jiným způsobem než vodní naředění. Celkově se nemůžu ubránit dojmu, jakoby tam byla hruška. Nevím, asi to je spojení všech složek dohromady, každopádně je to trochu divné. Řekla bych, že Armani umí lepší vůně.

Tvůrci: Loc Dong, Anne Flipo, Dominique Ropion; 2010




L'Eau d'Issey (Issey Miyake)

Hlava: lotus, frézie, brambořík, meloun
Srdce: pivoňka, karafiát, lilie, konvalinka
Základ: cedr, pižmo, santal, ambra

Štíhlý flakónek z matného skla, se stříbrným víčkem, čistými liniemi, světlý a průzračný. Čekáte křehkou a svěží vůni? Máte částečně pravdu. L'Eau d'Issey podle mě ale není nekomplikovaná svěží vůně nositelná pro všechny. Má určitou hloubku, není jednoduchá, alespoň pro mě ne. Jen pro pořádek, zkoušela jsem verzi EDT.

L'Eau d'Issey, jak už název napovídá, patří mezi vodní vůně. Spíš vodně květinové vůně. Květiny jsou výraznější než vodní tón, ten je pouze podbarvuje a dokresluje celkový dojem z vůně. Hlava parfému působí vodním dojmem více, přece jenom, meloun a lotos v hlavě udělají své. Meloun je zde cítit, ale umírněně a příjemně, ne jako v laciných vůních, kde bývá meloun leckdy chemický a příliš výrazný. Vůně je i přes přítomnost melounu od začátku květinová, je zde patrná stopa sladkosti a svěží květiny.

V srdci už není meloun patrný a květy se zahustí, stanou se sytějšími a plnějšími, ale i přesto nejsou těžké a omamné. Bílé květiny všeho druhu splývají v příjemnou směsici. Vodní tóny jsou trochu přítomné, ale v dálce, jen potůček opodál, ne jako by se květiny máchaly přímo ve vodě (takový dojem občas z vodních vůní mívám).
Později vůně trochu zesládne. Květiny leží na pižmovém základě, možná i trocha průsvitné a lehké ambry dělá dojem sladšího základu. Květiny samozřejmě přetrvávají a na závěr jsou krémovější. Nedokážu je rozeznat, napadá mě jedině lilie a lotos a k tomu ještě další. Nespornou výhodou této vůně je to, že dobře drží a jde do prostoru. Ne moc, ale dostatečně. Takže si této vůně vaše okolí všimne, ale nebude mít pocit, že se je snažíte svým parfémem otrávit. I to lze někdy zažít, zejména v malých a vydýchaných prostorách jako jsou dopravní prostředky. L'Eau d'Issey nebude obtěžovat ani v teple, tipuji, že musí být krásná v teplém a vlhkém počasí. Rozhodně se chystám vyzkoušet i EDP. Na oficiálních stránkách Issey Miyake jsem našla, že se vyrábí i čistý parfém, který je víc dřevitý. Mají u něj skvostný obrázek, který sem nemůžu nedat. Předpokládám, že k recenzi čistého parfému se asi jen tak nedostanu.

Tvůrce: Jacques Cavallier, 1992

See by Chloé (Chloé)

Složení: bergamot, jabloňový květ, jasmín, santal, vanilka

A máme tu další Chloé, byla jsem na ni zvědavá, po zkušenosti s Chloé Love. I proto, že jabloňový květ nebývá ve složení příliš často. See by Chloé je příjemná, docela decentní vůně. Není to něco, z čeho by si člověk sedl na zadek, ale přiznejme si, ne vždycky je na takové vůně nálada. Ale i tak se mi nezdá tuctová ani nijak nepříjemná (na rozdíl od Chloé 2008, kterou odmítám znovu zkoušet).

Začátek mě nijak nenadchl, cítila jsem něco trochu uměle ovocného, ale jenom trochu ovocného. Soudě dle složení, bude to ten jabloňový květ. Hlava voní jemně květinově, odlehčená citrusem, v pozadí právě s tím umělým, nejspíš nějakým jablečným tónem. Ale není to nijak strašné nebo extrémně nehezké, svým způsobem i docela zajímavé.

Po chvíli ten umělý nádech trochu ustoupí a rozvoní se spíše jen květiny. Tahle fáze trvá opravdu krátce a přijde mi nejkrásnější. Svěží, lehké bílé květinky s lehkou sladkostí. Ovšem za nějakých pár minutek už začínají sládnout, a na řadu přichází vanilka a trocha toho santalu. A vrací se ten známý umělohmotný nasládlý ovocný tón, tentokrát ještě podpořený vanilkou. V tuhle chvíli mi už začíná připomínat nějaké bonbony, lízátko nebo něco takového. Není nijak extrémně sladká, to rozhodně ne. Jen ta vanilka spolu s nejspíš jablečným tónem na mně takto působí. Jako když se přičichne k čerstvě roztrhnutému sáčku gumových bonbonků. Ale ne klasických kyselých a ovocných, ale spíš nějakých mléčných s vanilkou, kde je ovoce až na druhém místě.

Co mně překvapuje je to, že se mi zdá vůně docela slabá. Proti jiným vůním Chloé je opravdu méně výrazná a jde málo do prostoru, taková řídká. Ale i tak si dovedu představit, že někomu bude slušet. Přijde mi romantická, trochu dívčí, bezstarostná. Díky té bonbónové asociaci se mi možná vybavují nějaké vzpomínky na dětství. Možná i kvůli jabloňovému květu jsem si vzpomněla  na pohádku Jabloňová panna, kterou namluvila Jiřina Jirásková a moc krásně se tam popisovalo, jak ta malá jablůňka vlastně vypadala. Takže sedět v kostkovaných šatkách pod jabloní, poslouchat pohádku, chroupat jablka a bonbónky a být navoněná See by Chloé. 

Tvůrce: Michel Almairac, 2013



úterý 19. listopadu 2013

Black (Bvlgari)

Složení: čaj lapsang souchong, kouř, guma, pryskyřice, ambra, dřevité nóty

Možná to teď začíná vypadat, jako bych měla trochu slabost pro vůně značky Bvlgari. Přiznávám se bez mučení, že to tak opravdu je. Hodně se mi líbí spojení vůní a flakónů, kdy jedno dokonale sedí k druhému. Co velmi oceňuji je také to, že zatím nepodlehli trendu lehkých ovocně květinových voděnek, kterých je dnešní trh plný, a že si jejich parfémy drží úroveň a osobitost. Věřím, že pro někoho jsou vůně Bvlgari slabé, ale sortiment má tato značka dost široký, takže si tam může téměř každý najít něco, co mu bude sedět. Takový parfém Jasmin Noir není žádná křehotinka a průzračná lehká vůně.

Vyzkoušela jsem kontroverzní vůni, Bvlgari Black. Je to unisexová vůně, osobně si ji dovedu dost dobře představit na mužovi i ženě. Na ženě bude působit spíš tajemně a chvílemi možná trochu drsně. A muž navoněný Bvlgari Black může pro leckoho být zatraceně sexy. Internetem se nesou zkazky o gumě, asfaltu a připálených pneumatikách.


Hned po nanesení ze vzorku jsem musela uznat, že vůně je opravdu trochu zvláštní a svá, nebude se líbit každému, nebude sedět každému. Ale když už někomu bude vyhovovat, tak to bude pecka. Jak to tedy voní? No, vůně kopíruje složení docela přesně. Ze začátku trochu kouřového aroma, suchého, lehce štiplavého kouře. Kdo zná čaj lapsang souchong, tak tady určitá podoba je, ale přece jen to není tak úderné a uzené jako zmíněný čaj. Řekla bych, že právě čaj způsobuje tu suchost a štiplavost kouře. Samozřejmě čaj v podobě na troud suchých čajových lístků, které se po rozemnutí rozpadnou na prach.

Po kouřovém závanu nastupuje trocha něčeho umělého a plastového. Předpokládám, že je to ta guma, o které se píše ve složení. Ale samotnou by mě konkrétně guma nenapadla. V tuhle chvíli je vůně vyloženě divná, protože plastový podtón je lehce nasládlý a kombinace kouře, plastu a syntetické sladkosti mi nedělala úplně dobře. Dovedu si představit, že v létě by to bylo ještě horší.

Ovšem po chvíli se vůně změní a zkrotne. Guma víceméně zmizí, do čela se dostanou nasládlé dřevěné tóny, které na mě občas působí až trochu pudrově. V tuhle chvíli se mi zdá možná o chloupek víc nakloněná k dámské straně, ale o to zajímavější bude na muži. Dřevitý, sladší a lehce kouřový drydown už je vyloženě příjemný a uklidňující, vyplatí se na něj počkat. Doporučuji milovníkům kouře všeho druhu a vůně taveného plastu. Nebo taky těm, kteří mají rádi hodně neotřelé vůně. 

Tvůrce: Annick Merando, 1998

neděle 17. listopadu 2013

Chloé Love (Chloé)

Hlava: pomerančový květ, růžový pepř
Srdce: kosatec, hyacint, heliotrop, šeřík, vistérie
Základ: mošus, rýže pudrové tóny

Chloé Love – nikterak originální název, není-liž pravda? Ale u značky Chloé na originalitu názvů příliš nedbají. Je ale výrazně jiná než její předchůdkyně, pro mě zajímavější. Chloé 2008 se na mně rozloží kysele, divně, trochu jako aviváž, navíc je cítit na každém rohu. K vůním značky Chloé přistupuji možná s lehkými předsudky. No, můžu říct, že Chloé Love je pro mě mnohem lepší než její předchůdkyně. Ale nějak si nerozumí s mou kožní chemií nebo s čichovými buňkami. Podle složení jsem se na ni dost těšila. Podle něj lze usuzovat, že to bude pudrovka jak vyšitá. A taky je, ale není to s ní tak úplně jednoduché, alespoň pro mě ne.

Ihned po nanesení to byla opravdová nádhera. Krémovo-pudrová vůně, sladší, s květinami, plná a sytá. Nebyla suchá, spíš naopak, z nějakého záhadného důvodu jsem cítila i ovocné tóny, a to broskvové. Kde se vzaly netuším, ale byly tam a celé to bylo neskutečně příjemné. Tělová vůně, co splyne s kůží, smísí se s vůní nositelky s bude vonět luxusně a dlouho. Chloé vnímám v tuhle chvíli zlatavě, flakón s vůní krásně koresponduje. Ovšem po nějaké půlhodince tahle krása zmizela.

Květiny začaly usychat a do popředí se vkrádal pudr. Spousty pudru. To by ještě nebyl takový problém, kdyby pudr nebyl lehce zatuchlý a nesmíchal se i s dalšími kosmetickými proprietami, které jsou k nalezení v lecjaké koupelnové skříňce. Voněla jako sladký pudr s květinovou parfemací, lehce nakyslý, který se smíchal s obyčejným lakem na vlasy. Vytvářelo to taky trochu dojem kadeřnictví. Vzpomněla jsem si na kadeřnici, ke které jsme se ségrou chodily jako malé. Kadeřnice byla starší paní, silně napudrovaná, kromě nás k ní chodily převážně důchodkyně. A v celém kadeřnictví vonělo spousta věcí, i docela příjemně. Ale ve všechny ty příjemné vůně byly částečně přebité vůní toho nejlevnějšího laku na vlasy.

Zkoušela jsem Chloé víckrát, udělala mi to pokaždé. Kdyby nebyla na začátku tak pěkná, nevěděla bych, co na ní všichni vidí. Právě díky tomu začátku to vím taky. O to víc mě mrzí, že je pro mě nenositelná. Třeba se mi časem poštěstí najít nějakou podobnou, příjemně květinově krémovou a pudrovou, která dokáže člověka zahalit do hebkého obláčku.


Tvůrci: Louise Turner, Nathalie Gracia-Cetto, 2010


čtvrtek 14. listopadu 2013

Diva (Emanuel Ungaro)

Složení I
Hlava: mandarinka, tuberóza
Srdce: ylang-ylang, turecká růže, narcis
Základ: santalové dřevo, vanilka, florentský kosatec

Složení II
Hlava: aldehydy, koriandr, mandarinka, tuberóza, bergamot, kardamon
Srdce: karafiát, kosatcový kořen, marocká růže, ylang-ylang, turecká růže, narcis, jasmín
Základ: med, kosatec, ambra, santal, pačuli, mošus, cibet, vanilka, větvičník, vetiver

Nejdřív krátké vysvětlení, proč dvě složení – první je z webu Arome, je to složení, které je ověřené, přesto mám ale pocit, že o něco více tentokrát odpovídá složení na Fragrantice, tedy to druhé. Mnoho složek z Fragrantiky necítím, ale rozhodně bych se hádala za větvičník, který má podle mě na svědomí v Divě chypré tón – a který v prvním složení uveden vůbec není. Uznávám, že spousta ostatních složek z Fragranticy je trochu diskutabilních, ale proč sem neuvést obě složení. A ještě jedna praktická poznámka – je velký rozdíl mezi EDT a EDP. EDP je pro mě o dost krásnější, EDT je proti ní jen řídká vodička nedosahující plnosti a osobitosti své koncentrovanější sestry.

Diva je krásná, vyvážená chypré vůně. Je trochu starosvětská, začátek je pro mě výrazně chyprový, lehce jehličnatý, zelený, zemitý. Netrvá to dlouho a Diva se krásně rozvoní a ukáže, co všechno v ní je. Orientálně-květinová kráska, od každého tak akorát. Je to pro mě trochu vůně starších časů, nostalgická a uklidňující. Potřebuji na ni mít náladu, ale pak si ji užívám. Je příjemná na podzim, kdy je venku už chladno a na zemi se válí hromady spadaného listí a člověk si jen tak jde na procházku a nikam nespěchá, může si Divu vychutnat v celé její kráse, všechny její proměny.

Jak už jsem se zmínila, začátek je chyprový, s jemnou stopou sladké mandarinky a trochy bergamotu. Po nějaké době začnou do kompozice vstupovat květiny. Netrvá to tak krátce jako u moderních vůní, kdy hlava vyvane během krátké chvilky, zakřičí na nás ovoce nebo citrusy, které vzápětí zase vyčerpaně zmizí. U Divy všechno trvá trochu déle. Je cítit tuberóza a ylang-ylang, obě dvě jsou to dost výrazné, spíš sladší a omamnější květiny. Ale v Divě je tlumí chyprové tóny, takže to nemůžou úplně rozbalit a ušlapat svou přítomností ostatní složky. Květinové srdce je relativně výrazné, plné, ale přesto stále jiskřivé a ne příliš těžké, navzdory vší té květeně ve složení.

V závěru se vůně přehoupne přes lehce medovou směs květin do uklidňující dřevité vůně, plné santalu, sladšího, podbarveného vanilkou a ambrou. Všechno je to ale suché, jakoby prachové, je cítit i určitá stopa kouřovosti, jako santalová vonná tyčinka. Základ je nádherný a podle mě se vyplatí na něj počkat. Vyvolává ve mně opravdu pocit starších, klidnějších a pomalejších časů. Je to rozhodně vůně elegantní, ale má mnoho dalších tváří, alespoň pro mě. Dost často ji nosím, když chci být sama se sebou a mám pocit, že by mi měli dát všichni pokoj.

Tvůrce: Jacques Polge, 1983


středa 13. listopadu 2013

Chypré - co to vlastně přesně je?

Možná už jste se někdy setkali s termínem chypré. Sama ten termín znám, vím, které vůně tam patří, ale když jsem ho zkusila jen tak definovat, zjistila jsem, že toho nejsem úplně schopná. Tak jsem se rozhodla, že se na to pořádně podívám a udělám si v tom sama pořádek.

Název Chypre se zrodil v roce 1917, kdy François Coty vytvořil parfém Chypre. Parfémová pyramida byla složena převážně ze složek, které pocházely z oblasti Středozemního moře. Chypré vůně staví na kontrastu tónů hlavy a základu, kdy v hlavě se často objevují svěží citrusy, kdežto v základu bývají těžší, dřevitější složky a zejména větvičník se svou typickou vůní.

Vezměme to teď trochu detailněji, v chypré vůních se zpravidla objevují následující složky.
  • citursy, zejména bergamot (případně pomeranč, neroli, citron)
  • větvičník, neboli dubový mech (dřevitá, mechová)
  • pačuli
  • mošus
  • v srdci se často (ale ne vždy) objevují květiny, nejčastěji jasmín a růže
Nejvýraznější je v chypré vůních větvičních, v podstatě je to ta složka, která dělá chypré vůně chypré. Ma lesní, zemité a trochu krémové aroma. Ale je to s ním v dnešní době trochu komplikované, jelikož IFRA (International Fragrance Association) omezila jeho množství v parfémech na 0,1 %. Je to toho důvodu, že údajně může působit dráždivě na pokožku a je zde nebezpečí alergických reakcí. Mnoho vůní kvůli tomu prošlo nucenou reformulací, což dokázalo většinou dost naštvat dlouholeté příznivce daných vůní. Můžeme zmínit např. Miss Dior nebo Chanel No. 19, které díky reformulaci už nebudou nikdy takové, jako dřív.

Chypré vůně staršího data také leckdy obsahují cibet, který dodává vůním dávku živočišnosti. V dnešní době ale už není příliš oblíbený, čemuž se rozhodně nedivím, jsem přesvědčená o tom, že způsob získávání nebude pro cibetky nikterak příjemný. Chypré se v dnešní době tedy vytváří směsí jiných složek, mezi nimi většinou bývá pačuli, bergamot, vetiver, ambra, santalové dřevo a labdanum (o něm třeba někdy příště).

Rod chypré vůní se dělí na spoustu jednotlivých rodin, i na ně se teď trochu podíváme. Dělíme je podle toho, jaké další hlavní tóny jsou přidané k těm chyprovým.
  • Zelené chypré: Diorella (Dior), Cristalle Eau de Parfum (Chanel), Ô de Lancome (Lancome), Coriandre (Jean Couturier)
  • Dřevité chypré: Aromatics Elixir (Clinique), Niki de Saint Phaile
  • Ovocné chypré: Rochas Femme (Rochas), Deci Dela (Nina Ricci), Champagne/Yvresse (Yves Saint Laurent)
  • Květinové chypré: Diva (Emanuel Ungaro), Charlie (Revlon), Zibeline (Weil)
  • Animální / živočičné chypre: Miss Dior (Dior), Jolie Madame (Pierre Balmain), Paloma Picasso
  • Aldehydové chypré: Calèche (Hermès)
Všechny výše zmíněné vůně jsou z kategorie těch dříve vytvořených, v dnešní době se vytváří tzv. Moderní chypré vůně založené zejména na pačuli, často v kombinaci s ovocem. Mezi tyto novější chypré jsou často zařazovány např.: Liberté (Cacharel), Coco Mademoiselle (Chanel), Soir de Lune (Sisley), Gucci by Gucci (Gucci), Ricci Ricci (Nina Ricci).

Ovšem dojem, které tyto vůně vytváří, je naprosto jiný, než „ozajstné“ chypré vůně. Můžete si je vyzkoušet a porovnat a určitě uvidíte rozdíl. Klasické chypré vůně působí na mnoho lidí staře a trochu babičkovsky, ale většinou se jedná o první dojem a vyplatí se počkat. Každopádně jsou nedílnou součástí historie parfémů a je škoda, že kvůli regulaci množství větvičníku už máme omezenější možnosti poznání klasické chypré.



Eau d'Hadrien (Annick Goutal)

Složení: sicilský citron, citronovník, cypřiš, grapefruit (ylang-ylang)

Nejprve se podíváme na složení a na ten ylang-ylang v závorce. Oficiální složení ho neuvádí, ale vzhledem k tomu, že ho ve vůni po nějaké době rozhodně cítím, rozhodla jsem se ho sem zahrnout alespoň do závorky. Jiné zdroje (fragrantica.com) ho uvádějí, spolu s dalšími složkami. Ze složení je na první pohled patrné, co máme od vůně čekat – citrusová osvěžující vůně.

Parfémy Annick Goutal bývají velmi neotřelé a originální, nedá se jim upřít jistá starosvětskost, v tom dobrém slova smyslu. Mezi skvosty patří také flakóny. Unisexové vůně, kterých najdeme u Annick Goutal docela velké množství, mají flakóny ve dvou verzích. Hranaté a jednoduché pro muže, zaoblené s mašličkou pro ženy. A třetí verzí jsou tzv. „motýlkové flakóny“. Na oficiálních stránkách se píše, že lahvinku podobnou aktuálním motýlkovým flakónům objevila Annick Goutal okolo roku 1930 v londýnském starožitnictví. Víčko má symbolizovat dva líbající se motýlky. V oficiální e-shopu lze zakoupit tyto flakónky od některých vůní v koncentraci EDP (Eau d'Hadrien je jedna z nich) za 200 €.

A teď už k vůni samotné. Přiznám se, že alespoň začátek rozhodně nepatří mezi mé nejlepší parfémové zážitky. Po nanesení ze vzorku se na mě vyvalila vůně citronů v podobě starého citronového mýdla nebo nějakého saponátu, který jsem cítila ve škole z chlapeckých záchodků. V téhle fázi na mě vůně vydrží překvapivě dlouho, ale naštěstí ne pořád. Myslím, že tahle vůně si moc nesedí s mou kůží a rozkládá se na mě zvláštně. Zkoušela ji i má mamka a na ní voněla moc pěkně, čistě citronově na začátku.

Po chvíli se citrony trochu zjemní a ohladí, objeví se zelené aromatické tóny, lehce dřevité a sametové. V téhle fázi už se mi vůně začíná líbit. Cypřiš je následován květinovým tónem, právě kvůli tomuto okamžiku jsem připsala ylang-ylang do závorky, protože tam cítím jeho zvláštní a netypickou vůni. Není tady nijak silný a velmi obře dotváří celou kompozici. V závěru se mi vůně hodně líbí, citrony ubraly na intenzitě, objevuje se lehká květinová stopa spolu s dřevitě zelenou, až bylinnou vůní cypřiše. Sofistikovaná svěží vůně, velmi pěkná a neotřelá. Není ani trochu sladká, vymyká se dnešním moderním ovocným vůním, které jsou většinou sladké až příliš. Působí velmi přírodním dojmem, není tam nic syntetického, když pominu ten začátek. Nebýt právě toho, určitě bych ji velmi ráda nosila.

A v tuhle chvíli nemůžu nezmínit jedny stránky, na kterých jsou v nádherných kompozicích vyfoceny jednotlivé složky parfémů Annick Goutal, doporučuji k prozkoumání, je to opravdu potěcha pro oko.

A jako zajímavost bych ráda dodala, že Eau d'Hadrien v roce 2008 získala ocenění Fifi Award Hall of Fame. Rozhodně si ho zaslouží.

Tvůrce: Francis Camail a Annick Goutal, 1980

úterý 12. listopadu 2013

Kašmeran

V předchozí recenzi na Alien Sunessence se objevila složka kašmeran, která zní trochu záhadně. V přírodě se běžně nevyskytuje, je vytvořena pouze chemicky. Je dnes používaná jako složka základu parfému. A jak to má vlastně vonět, když se to běžně nikde nevyskytuje? No, prý lehce pudrově, mošusově a trochu dřevitě. Dá se říct, že v sobě částečně mísí některé složky často používané v základech vůní. Mezi jeho vlastnosti patří také to, že podpoří květinové tóny, které mají díky němu delší výdrž a větší siláž. Je to velmi patrné u jasmínu, to je také důvod, proč je zásadní složkou právě Aliena. Výhodou kašmeranu je mimo výše zmíněné vlastnosti i to, že není příliš drahý na výrobu. Název kašmeran je odvozen od kašmíru, jeho vůně nám má evokovat měkkou, poddajnou, telpou látku.

 Z chemického hlediska je kašmeran hydrofobní ve vodě nerozpustnou látkou. Jeho celý název je: 1,2,3,5,6,7-hexahydro-1,2,3,3-pentamethyl-4h-inden-4-on. No, to si asi pamatovat nebudeme, přitom podle vzorce to vypadá docela nevinně... Z chemie už si toho evidentně moc nepamatuju.

Poprvé se objevil ve větším množství v LouLou (Cacharel, 1987) a také v Sexy Grafitti od Escady (2002). Na druhou stranu, čekali bychom, že parfém Cashmere Mist od Donny Karan (1994) ho bude plný, ale právě v něm ho není ani trocha. Aby se v tom pak čert vyznal.

Kde tedy můžete kašmeran vyzkoušet a očichat? Můžeme zmínit např. Acqua di Gioia Essnza (Giorgo Armani), Fleur de Cristal (Lalique), Jaipur Bracelet (Boucheron), Slip Into (Avon), Nomaoud (Comptoir Sud Pacific), Alien EDT (Thierry Mugler)


Alien Sunessence Eau de Toilette Légère (Thierry Mugler)

Složení: citron, ambra, jasmín, sluneční akord, kašmeran, zelené tóny, vanilka, průsvitná ambra

Klasický fialový Alien má už spoustu odnoží, tahle jedovatě žlutá je jednou z nich. Fialový a žlutý flakón vedle sebe musí vypadat opravdu pěkně. Tento parfém je velmi podobný Alienovi, trochu odlehčený, s porcí citronu.

Na začátku se mi okamžitě vybavilo citronové želé, takové to sypané cukrem, ale i tak ještě dost kyselé, co dost autenticky voní. Trochu umělý a chemický začátek, ale stejně se mi líbí. Se zbytkem už je to o něco horší. Přece jen, fialový Alien je pro mě nenositelný a tenhle od něj není zas tak odlišný. Chvíli poté, co opadne citrusový atak, jsem cítila větrové pižmo, které nemám moc ráda a objevil se gumový podtón. A spousta jasmínu, jasmín i se stonky. Citronky tam pořád ještě zlehka jsou.

Z tohoto Aliena mám opět trochu syntetický pocit, jako by všechno v něm bylo od začátku až do konce umělé. Podtón gumy a plastu je pro mě patrný od odeznění citronového začátku, stejně jako ta protivná větrovost. Je pro mě výrazně lehčí než fialový Alien, ale stejně to není úplně ono. Vůně se mi zdá hodně vlhká, trochu zemitá, trochu zelená. Pokusila jsem se vystihnout své pocity v následujících obrázcích. Ta "víla" je pro mě hodně vystihující, díky svojí umělosti. V té zeleni by mohla sedět a svou zvláštní vůní děsit nebo lákat kolemjdoucí. Ačkoli se mi kdovíjak nelíbí, stále mě nutí k ní vonět. Těžko se mi popisuj, je prostě zvláštní, inu – Mugler.


Tvůrce: ???, 2009




L (Lolita Lempicka)

Složení: bergamot, hořký pomeranč, skořice, slaměnka, pižmo, santal z Mysore, tonka, vanilka

L má krásný a roztomilý flakónek, který ve mně evokoval spíš něco svěžího, vodního. Pokud máte stejný pocit jako já, tak budete patrně překvapeni, stejně jako jsem byla poprvé já. Protože L je vůně spíš gurmánská a možná i trochu orientální. Evokuje ve mně vánoční atmosféru a pečení cukroví.

Na začátku se objeví citrusy, hořkosladký pomeranč, ale nevydrží moc dlouho. Hned se dere do popředí skořice, sladká, docela autentická. Možná spíš skořicový cukr, než čistá skořice. Žádné květiny, jen pomeranč, skořice. Později se k těm dobrotám přidá další cukr, tentokrát vanilkový. A teď už to voní opravdu jako kuchyň o Adventu, kdy se pečou vanilkové rohlíčky, suší se pomeranče na topení, a chystá se skořice na vánoční svařák. Poslední složka, kterou jsem schopná cítit, je santalové dřevo. Příjemné, nahořklé. A pak už jen vanilka a vanilka, trochu krémovější než na začátku. Zůstane s vámi až do konce.

L je opravdu chutná a jedlá vůně. Je sladká, krásná v zimě, v mrazu, zahřeje. Ale přece jen – člověka po nějaké době moc nepřekvapí nějakým nepředpokládaným vývojem. A je tady nebezpečí, že člověka začne trochu nudit, ale to zase může člověku vynahradit ten krásný flakón. Každopádně je to vůně, která stojí za vyzkoušení, dlouho jsem ji měla a těšila mě v mrazivých dnech, ale vypotřebovat celý flakón se mi nepodařilo.


Tvůrce: Maurice Roucel, 2006


Womanity (Thierry Mugler)

Složení: fík, kaviár, fíkové dřevo

Teď zase něco z jiného soudku... Thierry Mugler dělá dost osobité vůně. Většina z nich je taková, že je buď milujete, nebo nenávidíte. Jako jeden příklad za všechny se dá uvést Angel. I Womanity je taková, jak se dalo čekat. Je skvělá, je jiná, prostě Mugler. Fíky mám v parfémech hodně ráda, na Womanity jsem se dost těšila, ale flakón, růžová barva, celkové ladění vůně a předchozí zkušenosti s touto značkou – tohle všechno mě trochu varovalo.

Složení vypadá relativně neškodně, u jiných značek by opravdu neškodné bylo, ne však u Muglera. Když kaviár, tak opravdu kaviár. Ihned po nástřiku jsem se zamýšlela, jestli se mi to zvráceně líbí nebo je mi z toho trochu šoufl. V hlavě se míchá slaná voda s cukrem a nasekanými fíky. Je to nefalšovaná mořská voda, i s trochou řas a chaluh. Je to divné, akvatické a nasládlé. Nebo spíš slané? Nevím, nemůžu se úplně rozhodnout. Tenhle začátek je podle mě na Womanity nejzvláštnější, pokud se vám neudělá špatně hned na začátku, pak už to bude lepší.

Za chvíli už se Womanity trochu uklidní, vodní tón se uhladí, slanost přece jen ustoupí ve prospěch sladkosti, ale ne úplně. Fíky tam pořád jsou, jen jsou ještě podbarvené dřevem, které je proti začátku vůně spíš suché. Závěr se mi hodně líbí, je suše dřevitý a nasládlý po fících. Ale než se Womanity přehoupne do téhle fáze, trvá to dlouho. Na rukávu mi voněla ještě několik dnů po zkoušení, jen od toho, jak se do něj otřelo pár kapek. A zhruba tak 2 dny po zkoušce se mi líbila úplně nejvíc. Ale přece jenom, čekat dva dny, než se vůně rozvoní podle mých představ asi není úplně ono. Rozhodně Womanity doporučuji k vyzkoušení, z Muglerových parfémů mi přijde asi nejoriginálnější. V tom akvatickém začátku mě napadla lehká podobnost s Eau de Star.


Tvůrce: Mane a Alexis Dadier, 2010





Today (Avon)

Složení: frézie, kaktusová šťáva, australská strelície, ibišek, budleia, vzácná dřeva, hedvábné pižmo

Snažím se nemít k vůním žádné značky předsudky, ačkoli u Avonu, Oriflamu a vůních celebrit se mi to kolikrát úplně nedaří. Ale i v těchto vodách se dají najít skutečné skvosty. Takže čas od času vyzkouším něco od výše zmíněných. Když se totiž Avonu nebo Oriflamu nějaká vůně mimořádně povede, dá se většinou sehnat na Aukru za dost slušnou cenu.

Today upoutá už flakonem, je to masivní tlustostěnná skleněná kostka, působí luxusně, rozhodně i díky zlatavé barvě tekutiny. A podle mého vnímání se barva naprosto shoduje s vyzněním vůně, které je právě zlatavé, béžové, smetanové. Today je něžná a ženská.

Je to květinová vůně, dost výrazné jsou tam frézie a pro mě i krémové bílé květiny, šťavnaté a čerstvé. Nečekejte ale omamnou náruč květin, tahle vůně taková není. Působí hebce a měkce, jako fleecová deka smetanové barvy, do které se zabalím při domácím lenošení. V Today můžete najít výrazný mléčný podtón, který se v parfémech těžko hledá. Celá kompozice mi připomíná smetanový nasládlý krém s bílými květinami.

Today se v průběhu času moc nemění, na začátku je šťavnatější, později spíš krémová a mléčná. Pro mě je to teplá vůně, působí na mě takovým dojmem. Nedá se jí upřít výborná výdrž. Drží na mě až do umytí, zejména ve vlasech. Na oblečení zůstane stopa až do vyprání, a kolikrát se na mě z oblečení zase obtiskne. Rozhodně stojí za zkoušku, je také sehnatelná za rozumné peníze. Mám ovšem pocit, že z katalogů už ji vyřadili.

Tvůrce: Olivier Cresp, 2004




Eau Parfumée au Thé Rouge (Bvlgari)

Hlava: červený pepř, pomeranč, bergamot
Srdce: červený čaj, fík
Základ: vlašský ořech, pižmo

Podobnou vůni jsem ještě nenašla. A to je věčná škoda, protože Bvlgariho Červený čaj bohužel končí, což mě nesmírně mrzí. Pokud se vám líbí a váháte, jestli ho koupit, tak to udělejte, dokud ještě je. Časem se z něj může stát spíš sběratelský artikl a jeho ceny se mohou vyšplhat do nebeských výšin. Vzpomeňme si, za kolik se občas někde prodá už nevyráběná Sensi (Armani).

Vůbec nechápu, proč chtějí Eau Parfumé au Thé Rouge stahovat z prodeje. Je to EDC, eau de cologne, takže procento vonných látek se pohybuje okolo 2 – 5 %. U EDT je to 4 – 10 % a EDP by měla mít 8 – 15 %. A i přetso, že je to jen kolínská voda, tak drží velmi dobře, alespoň na mně. Rozhodně lépe, než např. Omnia Crystalline, která by měla být EDT.

Červený čaj opravdu voní po čaji – cítím z něj černý čaj a trochu i rooibos. A ne jen tak ledajaký. V tomhle čaji jsou nakrájené kousky sametových zralých fíků, které dodávají zdání sladkosti, jinak je směs čajů hořká. Později si do čaje přidám mléko, možná spíš smetanu, vůně zvláční a zjemní, hrany se ohladí, hořký čaj mi přestává drhnout na jazyku, jen se rozplývá díky smetaně. A protože v čajovně málokdy sedávám bez něčeho dobrého, tak k čaji mlsám vlašské ořechy. Jejich vůni cítím z prstů, když nesu šálek k ústům. Když je čaj vypitý, jeho aroma dlouho zůstane v místnosti. Je příjemné, lehce nasládlé, smetanové a dřevité. Cítím se příjemně a mám dobrou náladu, nechce se mi domů, možná bych si dala ještě jeden. Jen jsem se od čajovníka právě dozvěděla, že došel. A už prý nebude.

Tvůrce: Olivier Polge, 2006



Omnia Crystalline (Bvlgari)

Hlava: bambus, hruška nashi
Srdce: lotosový květ
Základ: balzové dřevo

Další testovaná Omnie, tentokrát Crystalline, stříbrná, průzračná. Věřím, že si najde hodně příznivkyň. Pozor, píšu o verzi EDT, v roce 2013 vznikla nová verze, Omnia Crystalline Eau de Parfum, která má jiné složení a trochu jinou barvu flakónu, lehce narůžovělou. Pokusím se brzy otestovat, abych je mohla srovnat. EDP má být silnější, trochu sladší a krémovější. 

Omnia Crystalline vás přivítá svěží křupavou hruškou a zelení. Kdo znáte hrušku nashi, jistě vás nepřekvapí, že je vůně zpočátku hodně vodnatá. I zeleň je čerstvá a plná šťávy a vody. Ve spojení s vůní lotosu vytváří opravdu vodní dojem. Postupně začíná celá kompozice usychat a do popředí se vkrádá dřevo, které spolu se zelení bambusu tvoří bylinný tón. V jendu chvíli mi trochu připomíná Omnii Green Jade, jen o něco sladší a šťavnatější. Ale v žádném případě to není sladká vůně. Drydown má příjemně suše dřevitý, ale není to žádná těžkotonáž, jen lehké světlé dřívko. 

Omnia Crystalline je pro mě uklidňující, ne tak jásavá jako Green Jade (u ní mám opravdu takový jarní pocit, kdy je venku po dlouhé době hezky, vzduch voní a všechno láká člověka ven). Skoro taková meditační vůně. Měla bych jenom jednu výtku - intenzita. Omnia Crystalline je vážně slaboučká, cítím ji jen tehdy, když nos zabořím až do zápěstí. Na papírku to bylo o něco lepší. Ale každý jsme jiný, na někom je třeba intenzivní dost.  

Tvůrce: Alberto Morillas, 2005



Omnia Green Jade (Bvlgari)

Hlava: mandarinka, pramenitá voda
Srdce: řeřicha, bílá pivoňka, květ hrušně, jasmín
Základ: pistácie, bílá dřeva, pižmo

Moje nejoblíbenější Omnie. Máme ještě Omnii Crystalline, klasickou hnědou Omnii (už se nevyrábí), fialovou Amethyst a červenou Coral. Omnie mají flakón ve tvaru osmičky, symbolu nekonečna, s tím souvisí i jejich název. Omnia totiž znamená latinsky "vše".  Líbí se mi propojení názvu a tvaru flakónu. Je trochu škoda, že flakóny nejsou vyrobeny z lepšího materiálu. Na fotkách vypadají totiž o něco lépe než ve skutečnosti, jsou totiž plastové a zdají se mi maličko rozviklané. Ale i tak jsou pěkné. A mají jednu nespornou výhodu - pokud si člověk koupí tester, nemusí řešit, zda bude nebo nebude mít víčko. Omnie totiž víčko nemají, rozprašovač je zabudován přímo do flakónu. A při jejich síle se podle mě vyplatí koupit rovnou velké balení.  

Svěží, přírodní, zároveň originální. V počátku vás přivítají citrusy, které na mně vydrží jen malou chviličku. Nejsou kyselé, spíš hořké, nejen dužina, ale i kůra mandarinek. V srdci zavoní jemné květinky, nic konkrétního, prostě svěží nasládlá kvítka, která kvetou u studánky s čistou vodou. Vydrží jen chvíli. Pro mě je Omnia Green Jade převážně dřevitá, krémová a zlehka pudrová. Je to ale nesladký krém i pudr, s hořkostí a suchostí dřev. Nepodařilo se mi najít žádnou podobnou, která by byla třeba o něco silnější. Na kůži mi moc nedrží, na oblečení je to výrazně lepší. Není ukřičená, ani umělá, působí na mě uklidňujícím dojmem, jako procházka v lese na jaře. Jen ta výdrž by mohla být lepší. 

Tvůrce: Alberto Morillas, 2009