pátek 17. ledna 2014

Gris Claire (Serge Lutens)

Hlava: pyl, kořeny
Srdce: levandule, suché tóny
Základ: orientální tóny

Značku Serge Lutens v běžných parfumeriích nepotkáte, dříve byla dost těžko k sehnání, pouze v zahraničí, možná v nějakém tom butiku (ale to si nejsem jistá). Ale časy se mění a některé Lutensovy vůně jsou dnes běžně dostupné na internetových parfumeriích. A na to, jak vysoká je kvalita všech jeho parfémů, tak nejsou zase až tak drahé. Pořád to není žádná láce, ale mám dojem, že se to vyplatí, pokud se líbí. Jsou to vůně, které mají všechny složky ve vysoké kvalitě a je to poznat. A nejen to – svým složením jsou dost výjimečné až zvláštní.

Až když jsem poprvé vyzkoušela Lutensovu vůni, pochopila jsem, co na nich všichni vidí. Je to něco úplně jiného, než běžný mainstream z parfumerií. Tyto vůně vypráví příběh. Jsou mnohem hlubší a sofistikovanější než jiné, které znám. Svým způsobem se jim přibližují vůně Guerlain a některé starší klasiky, ale i ty jsou jiné. Lutensovy vůně mi přijdou svým způsobem syrovější, zvláštnější, víc znepokojivé. Nepatří mezi nekomplikované vůně, které lze vzít kdykoli a kamkoli. Musí sednout. Ale pokud se to stane, patrně si je bude nositel nebo nositelka královsky užívat. Myslím, že umí pěkně podtrhnout náladu nebo osobnost toho, kdo je nosí.

Toliko k úvodu, přece jen, první vůně od Lutense musí zanechat nějaký dojem. Jaká je tedy Gris Claire? Předně chci říct, že název je skvělý, znamená „světle šedá“ a tak na mě taky působí. A je zatraceně levandulová. Ano, proto jsem ji chtěla, ale nečekala jsem, že bude AŽ TAK moc levandulová. Ale je geniální, není to soliflor, nepůsobí jako éterický olejíček.


Levandule v Gris Clair je suchá tak, že už ani sušší být nemůže, to by se rozpadla na levandulový prach. Visí ve svazcích na půdě, kde ji někdo suší. Ale vyrval ji tehdy i s kořeny, už nechce, aby znovu vyrostla, bylo toho dost... Kořeny se ještě válí na zemi, obalené hlínou, která usychá spolu s levandulí. Za chvíli už zemina nemůže konkurovat levandulovému aroma a zmizí.

Levandule ale není na půdě sama. Jsou tam i další květiny, někdo je natrhal v plném květu a na půdu jen odnesl ve váze. Pestíky mají obsypány spoustou žlutého pylu, ten se z nich sype na dřevěnou podlahu. Zvenku vane vítr, který s sebou přináší vůni uhasínajícího ohně, od kterého už všichni odešli. Za chvíli se bude stmívat. Průvanem se okno přibouchlo, shodilo tak na zem plechovou krabici, ve které bylo pár vanilkových sušenek, teď už tvrdých jako kámen. Ale pořád voní, i když už je nikdo jíst nebude. A ačkoli levandule byla vyrvaná ze země i s kořeny, několik zárodků tam zůstalo. A ona se otřepe a znovu vykvete, zvedne se ze země...stejně jako ten, kdo ji vytrhl a usušil. Ale bude pořád mít na paměti to, co se stalo.

Tvůrce: Christopher Shaldrake, 2006


Zdroje obrázků: 1, 2, 3


úterý 14. ledna 2014

L'Eau en Blanc (Lolita Lempicka)

Složení: fialkové lístky, zelený kosatec, fialka, míza, lékořice, maliny, vetiver, heliotrop, pižmo

Další jablíčko od Lolity Lemipcké, tentokrát v matné světle růžové až fialkové barvě se zlatým zdobením, něžné, jemné, méně výrazné než klasická fialová jablíčka. Charakterově je opravdu jiná než její starší sestry. Všechny jsou si navzájem dost podobné, liší se pouze ve výraznosti, koncentraci lékořice a případných dalších přidaných složkách. Také se na ně v recenzích dostane. L'Eau en Blanc je relativní novinka a chtěla jsem ji vyzkoušet. Zaujala mě právě tím, že se mi zdála trochu jiná, než ostatní jablíčka.

Musím říct, že značka Lolita Lempicka je mi dost sympatická a její produkce se mi líbí, včetně těch roztomilých a občas trochu přeplácaných flakónků. Pro milovnice čisté elegance a jednoduchosti to musí být nepřekonatelný kýč, ale pro mě jsou ty flakónky stále na únosné, ba velmi příjemné, úrovni.

L'Eau en Blanc je něžná a spíš jemnější sladce pudrová vůně. Kdo nemá rád lékořici, ale přesto touží po flakónku jablíčka, tak zkuste tuto vůni. Lékořici jsem necítila ani trochu, opravdu žádný náznak. Ani na Fragrantice nezískala příliš hlasů. Takže se jí kvůli lékořici nemusíte obávat. Je ovšem sladká. Cítím v ní hodně výrazný sladký pudr, který je lehce fialkový i kosatcový. Ta sladkost je zvláštní, suchá a prachová, není gurmánská nebo jakkoli jedlá, ani ovocná, nebo nějak moc úderná. Ač sladká, tak se mi zdála taková prchavá, nezachytitelná, lehce průhledná.

Kromě sladkosti a pudrovosti jsem cítila ještě trochu nakyslé nezralé maliny, díky nim vás L'Eau en Blanc neudusí hromadou pudru a sladkostí, která se možná trochu podobá moučkovému cukru. Další takovou složkou, která drží pudr na uzdě, je zeleň. Podle složení by to měly být fialkové lístky. Je to spíš náznak zeleně, než výrazné listy, ale jeví se mi jako příjemná záležitost.

Jak maliny, tak zeleň, jsou ve vůni přítomné spíš zpočátku, poté ustoupí pudru, pižmu a podle mě i vanilce, ale zase takové jemné, prchavé a suché. Musím říct, že bych ji patrně nenosila, ale moc se mi líbí. Ta pudrová sladkost by mě otravovala, ale pro milovnice pudrových vůní opravdu doporučuji. Taky mám radost, že se objevilo jablíčko bez pendreku a v takové pěkné barvě, ten nejmenší flakónek musí vypadat úžasně roztomile. Vůně se mi zdá, jak už jsem zmínila, taková prchavá, průhledná a špatně zachytitelná. Není to kdovíjaká údernice (na rozdíl od Lolity EDP). Dovedu si ji představit spíše na jemných, romantických a zasněných typech, pak to bude opravdu neodolatelná kombinace.

Tvůrce: Annick Menardo, 2012


Zdroje obrázků: 
1, 2 a 3

neděle 12. ledna 2014

Green Tea Lavender (Elizabeth Arden)

Hlava: citron, mandarinka, heřmánek, máta
Srdce: levandule, čaj, karibská magnólie
Základ: pižmo, mošusové semínko

Na Green Tea Lavender jsem se hodně těšila, podle složení to mohla být docela zajímavá a neotřelá bylinná vůně, s levandulí, heřmánkem a mátou, pižmovým základem. Ale museli by to patrně dělat někde jinde, než u Elizabeth Arden. Mnoho vůní téhle značky je opravdu pěkných a vydařených, ale přece jen, je na nich obvykle (ne vždy) znát nižší rozpočet a příznivá cena.

Takže, pokud jste se jako já těšili na levanduli, tak vás zklamu. Je tam, ale jen chvilku. Na začátku vůní dýchavičně proběhne, unaví se a už se raději nevrátí. Heřmánek? Kde prosím? Kdo jste toužil po heřmánku, tak budete patrně asi toužit dál. Vůbec ho tam necítím, i to mě mrzí. Heřmánek se jako složka v parfémech mnoho nevyskytuje, pokud vím, tak je v 1881 (Cerruti), cítím ho i v Gucci by Gucci (ačkoli ve složení není uveden). O jiných bohužel nevím, patrně bude k nalezení v produkci niché značek.

A co přijde dál? No to co vždycky, variace na klasický zelený čaj s lehkým květinovým podtónem. V průběhu se ještě objeví náznak levandule, ale už je to opravdu jen náznak, skoro až sugestivní přání než fakt. No a v závěru už zbyde opravdu jen zelený čaj a trocha toho pižma. Jinak nic zajímavého. Proti Green Tea Cherry Blossom je opravdu hodně podobná klasice. Očekávala jsem více levandulovou vůni a taky se mi líbil fialový flakónek. Na rozdíl od jiných vůní ve fialovém flakónku měla potenciál k tomu, aby se mi líbila. No, tak třeba příště. Ale zkuste ji, třeba se na jiném člověku levandule pozdrží déle, podle fragranticy to tak vypadá. 


Tvůrce: ???, 2010

Baiser Volé (Cartier)


 Složení: liliové listy, okvětní plátky a pyl (oficiální stránky Cartier)

Tak po klidu i zmatcích svátků a po přelomu nového roku se zase všechno maličko ustálilo a došlo i na zkoušení dalších vzorečků, které jsem si opatřila. A že jich je... Pro tuhle příležitost jsem si vybrala Baiser Volé, který mi přišel ze všeho, co jsem zkoušela, takový nejvhodnější.

Baiser Volé má podle mě nádherné jméno i flakón. Ostatně, Cartier je také šperkařská firma, takže mají velký potenciál. Vše koresponduje s vůní, průzračnost flakónu, čistota linií a stříbrného uzávěru, barva tekutiny. Název znamená „Ukradený polibek“ a je na každém, jak si ho vyloží. Dle oficiálních stránek se tvůrce parfému snažil vyjádřit náruč plnou květin, včetně listů a pylu na pestících. A nejsou to jen ledajaké květiny, ale naprosto konkrétní květiny – a to bílé lilie. Pokud bezvýhradně milujete vůni lilií, je pro vás povinností Baiser Volé vyzkoušet. Pokud lilie rádi nemáte, přesto vůni zkuste, je dobře udělaná a úplně jiná, než jiné liliové vůně (např. Gold od Donny Karan, to jsou lilie, které by přidusily kdekoho).

Baiser Volé v sobě skrývá opravdu celou květinu lilie, včetně lístků, dužnatých stonků, květů a pylu. Na začátku cítím ještě mladou, nevykvetlou lilii, s nerozvitými poupaty a skrz naskrz zelenou vůní stonků a listů. Za chvilku rostlina rozkvete a vůně lilie se ukáže v plné kráse. Je zde i ten pikantní a kořeněný tón, který se ve vůni lilií skrývá. Vůně není tak omamná, jako je vůně lilií královských, je zde opravdu věrohodně zachycená vůně lilií bílých.


Lilie kvetou dál, opírá se do nich slunko, už nejsou čerstvě vykvetlé, ale v plném květu, vydávají ze sebe tu nejvýraznější vůni. Pestíky se naplní pylem, který má jemně prachovou nasládlou vůni. A květy lehce usychají, rozpadají se, mísí se s pylem, ze všeho se stává jemný nasládlý pudr s liliovou vůní. Ten se pomalu, po troškách vytrácí, jako by ho postupně odvál vítr...

Baiser Volé je něžný, ženský a romantický parfém. Nebude se jistě líbit každému, přece jen, jeho vývoj není kdovíjak komplikovaný a s tím je třeba počítat, mohl by se časem omrzet. Svým charakterem se mi vysloveně hodí ke svatbě, pro nevěstu. Zdá se mi jako vůně pro romantické duše a snílky. Znovu opakuju, všechny milovnice lilií – zkoušejte!

A poznámka na závěr: zkoušená verze byla EDP, existuje ještě zelenější a svěžejší Baiser Volé Eau de Toilette a odnož Baiser Volé Essence de Parfum s vanilkovým základem.


Tvůrce: Mathilde Laurent, 2011