čtvrtek 6. února 2014

True Love (Elizabeth Arden)

Hlava: broskev, meruňka, zelené tóny, frézie
Srdce: jasmín, iris, konvalinka, heliotrop, lotosový květ
Základ: santal, cedr, ambra, vanilka

True Love, opravdová láska... Romantický název, ještě romantičtější flakón se dvěma spojenými prstýnky (u miniatury a čistého parfému), symbolizující zasnoubení a svatbu. Víc romantiky už se do podoby flakónu skoro nemůže vejít. Není tedy překvapením, že i samotná vůně je také romantická. True Love je ovocně květinová vůně, ale pozor – byla vytvořena v devadesátých letech, takže dnešní vůně z této kategorie jí příliš podobné nejsou.

Zdá se mi, že spousta květinových vůní z podobné doby, tedy zhruba 80. a 90. let, na mě působí vlhce. Jako vůně květin koncentrovaná ve skleníku s vysokou vzdušnou vlhkostí. Napadá mě třeba: L'Eau d'Issey (1992), Eternity (1988), Acqua di Gio (1995), Laguna (1991), Splendor (1998). Některé ze zmíněných vůní jsou květinově vodní, to sice ano, ale i přesto jsou jiné než ty dnešní ze stejné kategorie. Vůně dneška jsou trochu jiné, mnohem jiskřivější, čerstvější a často o něco svěžejší (alespoň ty květinové a květinově ovocné).

Vintage čistý parfém
Ale zpět k té „opravdové lásce.“ Je to svěží vůně, ale svěží právě v té definici devadesátých let. Z dnešního hlediska by mohla někomu připadat příliš sladká a možná i trochu dusivá. Je to sladká vůně, výrazně cítím zralé broskve a meruňky, na začátku problesknou i ty zelené tóny avizované ve složení. True Love je také trochu pudrová a krémová. Květiny jsou příjemné, nejvýraznější je růže a také lotosový květ, těžko říct.

Vůně je jemná, nejde příliš do prostoru, mám z ní dojem spíš nějaké kosmetické parfemace. Jako by se člověk namazal tělovým krémem s vůní růže, broskví a možná trochy vanilky. Nemůže podle mě nikoho obtěžovat nebo urazit, pokud se s ní vyloženě nepolijete. Je to typ „neurazí-nenadchne,“ ale pořád z té příjemnější části této skupiny.

True Love se mi docela líbila, jen mi chvílemi přišla trochu moc sladká, ale na chvíle nějaké domácí pohodičky nebo někam ven, když nechce být člověk navoněný osobitější vůní, by byla rozhodně dobrá a příjemná. Hodně by mě zajímal čistý parfém, nehledě na to, že má moc pěkný flakón. Hodí se mi ke všem dívkám a ženám, které jsou duchem stále mladé. Tu asociaci se svatbou mám v hlavě asi také někde zasutou, není to pro mě rozhodně vůně na svatební den, ale pro čerstvou nevěstu na první dny soužití a vytváření útulného domova se mi tato vůně vysloveně hodí. Stejně jako pro mladou maminku, taková vůně snad nemůže vadit ani malému miminku. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli bych ji někdy chtěla, ale kdybych se dostala k čistému parfému za dobrou cenu, tak asi neváhám.

Tvůrce: Sophia Grojsman, 1994 


Zdroje obrázků: 1, 2, 3, 4, 5, 6

úterý 4. února 2014

L'Air du Temps (Nina Ricci)

Hlava: karafiát, gardénie
Srdce: růže stolistá, jasmín
Základ: kosatec, mysorské santalové dřevo
(www.arome.cz)

Hlava: karafiát, broskev, neroli, bergamot, růže, růžové dřevo, aldehydy
Srdce: rozmarýn, karafiát, gardénie, fialka, orchidej, hřebíček, kosatcový kořen, jasmín, ylang-ylang, růže
Základ: koření, kosatec, ambra, santalové dřevo, mošus, benzoin, větvičník, vetiver, cedr
(www.fragrantica.com)

Parfém L'Air du Temps je skutečnou legendou ve světě parfémů, takže to dnes vezmeme poněkud zeširoka. Tento parfém je jedinečný jak svou vůní, tak flakónem, který se dočkal mnoha limitovaných edicí a i sama vůně L'Air du Temps má několik dalších odnoží. Patří mezi nejznámější flakóny vůbec. Parfém byl uveden na trh v roce 1948, symbol holubice nesl příslib míru po všech hrůzách války. Oficiální stránky popisují parfém jako „okouzlující elixír, symbol ženskosti a věčného mládí.“ Píše se tam také o míru, svobodě a lásce. „L'Air du temps je také vzduch, který dýcháme, kouzlo okamžiku, zrcadlo každé doby. L'Air du Temps...chvilka emocí.“

1. verze flakónu, vlevo splash, vpravo miniaturka

První verze flakónu vypadala jinak než ta, kterou známe dnes. Koresponduje s celkovou myšlenkou vůně, kulatá lahvička s paprsky slunce a holubičkou usazenou na víčku má přinést světlo a mír do poválečných let. Designérem prvního flakónu je Christian Bérard. Další flakón, ten nejznámější, byl navržen v roce 1951 a jeho tvůrcem je Marc Lalique. Symbol „líbajících se“ holubiček v sobě spojuje jak náladu po válce, tak odkaz ženskosti a romantiky, která k tomuto parfému rozhodně patří.

40. - 50. léta, vlevo splash, vpravo miniatura
Verze miniaturky zhruba z 50. let
Snažila jsem se zorientovat ve světě vintage flakónů, jen si nejsem jistá, jestli se mi to podařilo, nejsem žádná sběratelka a nikdy jsem se podobnými věcmi nezabývala. Máme tu samozřejmě klasický flakón se dvěma holubičkami, ke kterému jsou vždy po nějaké době vyráběny krásné limitované flakóny. Ale je tu ještě skoro oddělený svět miniaturek, kde je zjišťování doby původu o poznání těžší. A aby se to pletlo ještě o něco víc, jsou tu ještě splash flakóny (bez rozprašovače), u kterých ale předpokládám, že se tvarově budou shodovat s miniaturkou ze stejného období. U mnohých miniatur jsem našla odlišnou dataci, takže veškeré údaje jsou spíš orientační. A z důvodu malého množství relevantních informací jsem raději vynechala kabelkové flakónky, které jsou velmi pěkné a není jich málo. Limitované flakóny jsou snadněji k dohledání a už to udělalo mnoho jiných lidí, pěkné shrnutí najdete třeba zde

60. - 70. léta, miniaturka ve tvaru amfory
A na závěr 80. - 90. léta, vlevo miniatura, vpravo splash, s reliéfem holubiček
Teď už bych se mohla dostat k tomu, jak L'Air du Temps ve skutečnosti voní, že? Opět zde máme menší konflikt mezi složením na Arome a Fragrantice, na Arome je ovšem proklamováno ověřené složení. No chtěla jsem si ho ověřit sama na oficiálních stránkách Niny Ricci. To se mi bohužel nepodařilo, jelikož mně to do sekce přímo o vůni nechtělo pustit, mohla jsem se podívat jen na úvod, kde se o složkách nic nepíše. Ale to nevadí, jak už jsem psala dříve, na Fragrantice je složek spousta, na Arome se mi jich zase zdá docela málo, jako obvykle mám dojem, že je to někde mezi těmito dvěma "extrémy."

Nemohu bohužel porovnat vintage verzi s tou aktuální. Takže vše, co zde napíšu, se týká aktuální verze EDT, která už prošla reformulací. Ale teď už opravdu k věci. L'Air du Temps je mýdlová, jemná vůně. Jako většina mýdlových vůní, i tato působí poněkud starosvětsky a je charakterově hodně odlišná od dnešní parfémové produkce. Je proslulá právě kombinací aldehydů, tedy mýdlových tónů a karafiátu. Touto kombinací je inspirovaná např. Fidji od Guy Laroche z roku 1966. 

Plakát z 60. let
Vůně je výrazně květinová, nejvíc je zde cítit právě karafiát, bez zeleně, je zde přítomné hlavně kořeněné aroma karafiátových květů. Jsou zde i další bílé květiny, rozhodně je to gardénie, která dodává mýdlovému tónu nádech krémovosti. Souhlasila bych s Fragranticou, která ve složení uvádí hřebíček, který ve vůni také cítím. V závěru vůní více prostupuje teplé santalové dřevo. Vůně drží dlouho, ale je spíš jemná, klidná a intimní, velmi ženská a zasněná. Vše je zastřené a rozostřené za mýdlovým a zároveň trochu pudrovým obláčkem. Jako by bylo mýdlo semleté na prach. 

Působí na mě jako křehká dívka se zasněným pohledem, která ráda pečuje o všechny okolo, evokuje ve mně také mateřství, nevím ani proč. Celkově vyvolává velké množství různých dojmů, vypráví příběhy. Chtěla bych ji mít doma už jen kvůli flakónu, ačkoli vůně není tak úplně moje krevní skupina, ale občas by se našla nálada, kdy by se s ní člověk rád navoněl. Je to vůně s dlouhou historií a své místo mezi velkými parfémy si rozhodně dnes zaslouží.

Tvůrce: Francis Fabron, 1948

Pino Study, Laura Lee Zanghetti (upraveno)
Zdroje obrázků: 1, 2 a 3, 4 a 5, 6, 7, 8 a 9, 10, 11

pondělí 3. února 2014

Joop! Femme (Joop!)

Hlava: citron, koriandr, bergamot
Srdce: růže, jasmín, pomerančový květ, konvalinka
Základ: santal, pačuli, cibet, vanilka

Joop! Femme je vůně lehce staršího data, je potřeba s tím tedy počítat a nečekat nic extra moderního. Ale i přesto je to dobrá vůně, jen nebude vyhovovat každému. Vůně, která by vyhovovala každému, stejně neexistuje. Joop! Femme je orientální a květinová vůně. Pro mě se výrazně víc kloní na tu orientální stranu. Jednotlivé složky jsou hodně slité do sebe a tvoří hutnou, originální směs.

Začátek je ostřejší a už ten je lehce kořeněný a pikantní. Za to může koriandr spolu s bergamotem. Ale to už se přes ně převalila vlna dalších vůní a dojmů. Doutnající vonná tyčinka ...usušené květy ...hladká vanilka …drhnoucí pačuli ...zase vonné tyčinky. A takhle to jde pořád dokola. S každým přivoněním a mávnutím ruky je vůně trochu jiná, na povrch se dostává jiná složka.

Mám dojem, že Joop! Femme by byla poslední vůně, která by mě napadla při pohledu na tuhle reklamu...

Květiny nejsou podle mě čerstvé, spíš usušené nebo macerované v alkoholu nebo něčem takovém. Jsou tam, ale popravdě řečeno, nepoznám jedinou. Mnohem výraznější jsou všechny orientální složky, které ve mně budí dojem právě těch vonných tyčinek, které jemně doutnají. Lehce dýmovou stopu cítím okolo srdce, i když nevím, co ji způsobuje. Vůně na mě působí zároveň maličko zatuchle, nevím pořádně, jak to popsat. Ale po nějaké chvíli to zmizí.

Za sebe ji vnímám spíš takhle. 

Nejkrásnější je pro mě základ, s nasládlou vanilkou, santalem a opět trochou toho dýmu. Základ se vás bude držet opravdu dlouho a je podle mě zatraceně smyslný, ostatně jako celá vůně. Není to vůně pro někoho, kdo nechce přitahovat pozornost. Ani pro někoho, kdo chce být za každou cenu „trendy.“ Spíš pro ženu, která je svá, má zajímavou osobnost a je nějakým způsobem rafinovaná. Joop! Femme je příjemná vůně, jen mě na ní mrzí ta chvilková zatuchlost.

Tvůrce: Michel Almairac, 1987

Zdroje obrázků: 1, 2, 3

sobota 1. února 2014

Ô d'Azur (Lancôme)

Hlava: citron, bergamot
Srdce: pivoňka, turecká růže, červený pepř
Základ: dřeva, mošusové semínko, pižmo

Ô d'Azur je příjemná svěží vůně, je docela výrazná a jde hodně do prostoru. Navazuje na Ô de Lancôme, která je ale úplně jiná. Zelená skrz naskrz, trochu citrusová a svěží tak, že vám protáhne dutiny tam zpátky. Další vůní patřící do řady „Ô“ je Ô Oui!, kterou si příliš nepamatuji, ale byla ze skupiny ovocně květinových vůní, vybavuji si relativně výrazné jablko a bílé květiny. No a aby toho nebylo málo, tak existuje ještě další odnož, tou je Ô de l'Orangerie, kterou jsem ještě nezkoušela, ale mám to rozhodně v plánu. Ta je o rok mladší než Ô d'Azur.

Ô de Lancôme, Ô de l'Orangerie, Ô d'Azur

Na svěží vůni má také překvapivě dobrou výdrž. Složení opravdu nelže, vůně se vyvíjí od hlavy až po základ v podstatě přesně. Ze začátku zavoní citrusy a svěží květiny. Na začátku je hodně výrazná a spíš ostřejší, táhne se do prostoru a trochu štípe v nose. Za chvíli se ale už uklidní a umravní. Srdce je převážně květinové, s dotykem bergamotu z hlavy. Je cítit směs svěží a lehce kořeněné pivoňky s růží. Není to vůně rudé růže, ale spíš růžové orosené růže s ovocným nádechem. Pepř nijak výrazně necítím, vůni možná maličko nadlehčuje, i když to není úplně potřeba.

Později se do vůně začne pomalu vkrádat krémový podtón, všechno se zakulacuje a vlévá do sebe. Dřeva moc cítit nejsou, spíš jenom příjemně krémové pižmo, které podbarvuje vůni květin až do úplného konce. Tehdy na kůži cítím něco jako tělový krém s lehkou květinovou parfemací. Celkově je to vůně příjemná, čistá, svěží a docela optimistická. Zároveň o ní ale okolí ví, alespoň na mě jde opravdu hodně do prostoru a zejména na začátku je výrazná. Ale i tak zůstává vůní pro každou příležitost, která by byla nositelná i v létě. Teď v zimě je zase příjemně jiskřivá.


Tvůrce: Domitille Bertier, Sophie Labbé; 2010


Zdroje obrázků: 1, 2, 3