úterý 4. února 2014

L'Air du Temps (Nina Ricci)

Hlava: karafiát, gardénie
Srdce: růže stolistá, jasmín
Základ: kosatec, mysorské santalové dřevo
(www.arome.cz)

Hlava: karafiát, broskev, neroli, bergamot, růže, růžové dřevo, aldehydy
Srdce: rozmarýn, karafiát, gardénie, fialka, orchidej, hřebíček, kosatcový kořen, jasmín, ylang-ylang, růže
Základ: koření, kosatec, ambra, santalové dřevo, mošus, benzoin, větvičník, vetiver, cedr
(www.fragrantica.com)

Parfém L'Air du Temps je skutečnou legendou ve světě parfémů, takže to dnes vezmeme poněkud zeširoka. Tento parfém je jedinečný jak svou vůní, tak flakónem, který se dočkal mnoha limitovaných edicí a i sama vůně L'Air du Temps má několik dalších odnoží. Patří mezi nejznámější flakóny vůbec. Parfém byl uveden na trh v roce 1948, symbol holubice nesl příslib míru po všech hrůzách války. Oficiální stránky popisují parfém jako „okouzlující elixír, symbol ženskosti a věčného mládí.“ Píše se tam také o míru, svobodě a lásce. „L'Air du temps je také vzduch, který dýcháme, kouzlo okamžiku, zrcadlo každé doby. L'Air du Temps...chvilka emocí.“

1. verze flakónu, vlevo splash, vpravo miniaturka

První verze flakónu vypadala jinak než ta, kterou známe dnes. Koresponduje s celkovou myšlenkou vůně, kulatá lahvička s paprsky slunce a holubičkou usazenou na víčku má přinést světlo a mír do poválečných let. Designérem prvního flakónu je Christian Bérard. Další flakón, ten nejznámější, byl navržen v roce 1951 a jeho tvůrcem je Marc Lalique. Symbol „líbajících se“ holubiček v sobě spojuje jak náladu po válce, tak odkaz ženskosti a romantiky, která k tomuto parfému rozhodně patří.

40. - 50. léta, vlevo splash, vpravo miniatura
Verze miniaturky zhruba z 50. let
Snažila jsem se zorientovat ve světě vintage flakónů, jen si nejsem jistá, jestli se mi to podařilo, nejsem žádná sběratelka a nikdy jsem se podobnými věcmi nezabývala. Máme tu samozřejmě klasický flakón se dvěma holubičkami, ke kterému jsou vždy po nějaké době vyráběny krásné limitované flakóny. Ale je tu ještě skoro oddělený svět miniaturek, kde je zjišťování doby původu o poznání těžší. A aby se to pletlo ještě o něco víc, jsou tu ještě splash flakóny (bez rozprašovače), u kterých ale předpokládám, že se tvarově budou shodovat s miniaturkou ze stejného období. U mnohých miniatur jsem našla odlišnou dataci, takže veškeré údaje jsou spíš orientační. A z důvodu malého množství relevantních informací jsem raději vynechala kabelkové flakónky, které jsou velmi pěkné a není jich málo. Limitované flakóny jsou snadněji k dohledání a už to udělalo mnoho jiných lidí, pěkné shrnutí najdete třeba zde

60. - 70. léta, miniaturka ve tvaru amfory
A na závěr 80. - 90. léta, vlevo miniatura, vpravo splash, s reliéfem holubiček
Teď už bych se mohla dostat k tomu, jak L'Air du Temps ve skutečnosti voní, že? Opět zde máme menší konflikt mezi složením na Arome a Fragrantice, na Arome je ovšem proklamováno ověřené složení. No chtěla jsem si ho ověřit sama na oficiálních stránkách Niny Ricci. To se mi bohužel nepodařilo, jelikož mně to do sekce přímo o vůni nechtělo pustit, mohla jsem se podívat jen na úvod, kde se o složkách nic nepíše. Ale to nevadí, jak už jsem psala dříve, na Fragrantice je složek spousta, na Arome se mi jich zase zdá docela málo, jako obvykle mám dojem, že je to někde mezi těmito dvěma "extrémy."

Nemohu bohužel porovnat vintage verzi s tou aktuální. Takže vše, co zde napíšu, se týká aktuální verze EDT, která už prošla reformulací. Ale teď už opravdu k věci. L'Air du Temps je mýdlová, jemná vůně. Jako většina mýdlových vůní, i tato působí poněkud starosvětsky a je charakterově hodně odlišná od dnešní parfémové produkce. Je proslulá právě kombinací aldehydů, tedy mýdlových tónů a karafiátu. Touto kombinací je inspirovaná např. Fidji od Guy Laroche z roku 1966. 

Plakát z 60. let
Vůně je výrazně květinová, nejvíc je zde cítit právě karafiát, bez zeleně, je zde přítomné hlavně kořeněné aroma karafiátových květů. Jsou zde i další bílé květiny, rozhodně je to gardénie, která dodává mýdlovému tónu nádech krémovosti. Souhlasila bych s Fragranticou, která ve složení uvádí hřebíček, který ve vůni také cítím. V závěru vůní více prostupuje teplé santalové dřevo. Vůně drží dlouho, ale je spíš jemná, klidná a intimní, velmi ženská a zasněná. Vše je zastřené a rozostřené za mýdlovým a zároveň trochu pudrovým obláčkem. Jako by bylo mýdlo semleté na prach. 

Působí na mě jako křehká dívka se zasněným pohledem, která ráda pečuje o všechny okolo, evokuje ve mně také mateřství, nevím ani proč. Celkově vyvolává velké množství různých dojmů, vypráví příběhy. Chtěla bych ji mít doma už jen kvůli flakónu, ačkoli vůně není tak úplně moje krevní skupina, ale občas by se našla nálada, kdy by se s ní člověk rád navoněl. Je to vůně s dlouhou historií a své místo mezi velkými parfémy si rozhodně dnes zaslouží.

Tvůrce: Francis Fabron, 1948

Pino Study, Laura Lee Zanghetti (upraveno)
Zdroje obrázků: 1, 2 a 3, 4 a 5, 6, 7, 8 a 9, 10, 11

Žádné komentáře:

Okomentovat